Práva a potřeby dětí – Zůstáváme rodiči

V ČR jsou nejvytíženějšími měsíci co se týče podávání žádostí o rozvod – únor, květen a listopad.

A co Česká republika? Je zde rozvodovost také sezónní záležitost? To, zda Češi o rozvodu uvažují více v některých měsících, do jisté míry odráží, kdy si o rozvodu hledají informace. Trendy ve vyhledávání tematiky rozvodu v internetovém vyhledávači Google skutečně ukazují sezónní výkyvy. Graf níže ukazuje relativní zájem ve vyhledávání informací o rozvodu po měsících od roku 2010. Zájem dosáhl vrcholu v březnu a dubnu 2021, tedy v době, kdy končila protipandemická opatření na školách. Vezmeme-li v úvahu, že během pandemie COVID-19 se zavřely všechny školy, školky i dětské skupiny v ČR a rodiny byly nuceny po delší dobu trávit čas ve velmi nepříznivých podmínkách, není zvýšený zájem o informace o rozvodu po definitivním návratu detí do škol nijak překvapivý.

Relativní zájem o vyhledávání pojmu
Zdroj: Google Trends

Pokud je relativní zájem o vyhledávání informací o rozvodu agregován na průměry po jednotlivých měsících, leden a srpen pravidelně vykazují nejvyšší hodnoty zájmu. Zájem by tedy obvyklým trendům odpovídal. Do jaké míry tomu odpovídají taky podané žádosti o rozvod?

Průměrný relativní zájem o vyhledávání informací o rozvodu v ČR 2010-2023
Zdroj: Google Trends

Český statistický úřad zveřejňuje dlouhodobé měsíční časové řady počtu rozvodů podle měsíce nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Tedy uzavřené rozvody. Ministerstvo spravedlnosti ČR pak zveřejňuje každý měsíc počty zahájených rozvodových řízení u okresních soudů. Data pro srovnání byla vybrána od začátku roku 2010 (od tohoto data jsou výkazy konzistentně k dispozici) do konce roku 2023 (nejnovější dostupná data). Jde o absolutní počty. A aby tato data byla srovnatelná mezi jednotlivými měsíci, je potřeba je nejprve upravit na měsíční indexy (Myšáková a Tesárková 2010).

Standardizovaný měsíční index rozvodů (mir) lze vypočítat tak, že se standardizovaný počet rozvodů v jednom měsíci vydělí součtem všech standardizovaných rozvodů ve stejném roce a pak vynásobí dvanácti. Standardizovaný počet rozvodů získáme vydělením absolutního počtu rozvodů koeficientem přepočtu, tj. skutečného počtu pracovních dní v daném měsíci vyděleného počtem pracovních dní v průměrném měsíci daného roku. Důležité je, aby šlo o pracovní dny mimo víkendy a svátky, neboť v ty soudy nepracují.

MIR

Standardizovaný měsíční index rozvodů (jak pro podané žádosti, tak pro uzavřená řízení) je vyjádřen jedním srovnatelným číslem. Pokud je hodnota tohoto indexu menší než 1, jedná se o podprůměrný měsíc v daném roce. Pokud má index hodnotu větší než 1, jde o nadprůměrný měsíc.

Měsíční index podaných žádostí o rozvod v ČR 2010-2023

Podle časové řady měsíčního indexu rozvodů jde skutečně vidět sezónnost (s neobvykle vysokou hodnotou podaných žádostí o rozvod v prosinci 2013 a hlubokým propadem ukončených řízení na začátku pandemie COVID-19 v roce 2020). Jsou tedy leden, srpen a březen těmi měsíci, kdy i v ČR dochází k nadprůměrnému podání žádostí o rozvod či uzavření rozvodových řízení? V grafu níže jsou počty jednotlivých měsíců, kdy hodnota měsíčního indexu rozvodů nabývala hodnoty vyšší než 1. Pokud je ve sloupci číslo 13 pro únor, pak to znamená, že 13 únorů ze 14 bylo v kontextu svých let nadprůměrných. Z hlediska podání žádosti o rozvod se jako nadprůměrné ukazují právě únor, květen a listopad. Z pohledu uzavřených rozvodových řízení pak říjen následovaný květnem a dubnem.

Počet nadprůměrných měsíců podle měsíčního indexu rozvodů 2010-2023 (tj. ze 14)

Literatura a zdroje:

Český statistický úřad: Obyvatelstvo – Dlouhodobé časové řady. Počet a pohyb obyvatel v České republice (měsíční údaje). Link zde.

Google Trends. Link zde.

Myšáková, G., Tesárková, K. (2010): Analýza sezónnosti v demografii se zaměřením na úmrtnost. Demografie. 52(2), 90–101.

Raley, R. K. and Sweeney, M. M. (2020). Divorce, repartnering, and stepfamilies: a decade in review. Journal of Marriage and Family, 82(1), 81-99.

Statistika a výkaznictví Ministerstva spravedlnosti ČR. Výkazy soudů a státních zastupitelství, V(MS)-114 Výkaz o pohybu agendy rejstříku C u okresních soudů. Link zde.

V zahraničí nejčastěji lidé podávají žádost o rozvod v lednu a v srpnu.

Obvykle se mluví o tom, že rozvodovost je sezónní. Předpokládáme, že v některých měsících lidé pravidelně podávají více žádostí o rozvod než v jiných. Nejčastěji je s nárůstem počtu podaných žádostí o rozvod spojován leden. Tento trend je přičítán několika faktorům, včetně emocionálních důsledků po období svátků. Mnoho párů po svátcích znovu přehodnotí své vztahy a příchod nového roku je vnímán jako dobrá záminka k čerstvému startu. Jak je to ale doopravdy? V zahraničí, především USA a některých částech Evropy, patří leden z pohledu podaných žádostí o rozvod skutečně mezi nejrušnější měsíce. Podle studie KellyRaley a MeganSweeney je míra rozvodovostí v lednu až o 25 % vyšší než měsíční průměr, protože páry často čekají až po svátcích, než zahájí rozvodové řízení (Raley&Sweeney, 2020).

Srpen je dalším měsícem, v němž právní firmy a soudy typicky zaznamenávají nárůst žádostí o rozvod. Srpnový nárůst je vysvětlován tím, že rodiny chtějí dokončit rozvod po letní dovolené a před začátkem nového školního roku. Tentýž výzkum ukázal, že míra rozvodovosti je v srpnu v USA přibližně o 10–15 % vyšší než průměr za ostatní měsíce. Podobně rušným měsícem je v USA i březen (Raley& Sweeney, 2020).

Poskytování podpůrných služeb ve školách, jako je poradenství nebo programy zaměřené na odolnost pomáhají dětem zvládat stres.

Poskytování cílených podpůrných služeb ve školách, jako je poradenství a akademická podpora, může rovněž pomoci dětem vyrovnat se s emocionálními výzvami vyplývajícími z rozvodu rodičů. Programy zaměřené na odolnost a copingové strategie mohou dětem pomoci zvládat stres a udržet si školní výkon i navzdory rozvratu v rodinném životě (Suprianto, 2024).

Další opatření, které může výrazně zlepšit vzdělávací výsledky dětí, které se ocitly v náročných situacích spojených s rozvodem, je zajištění stabilního a podpůrného domácího prostředí. To zahrnuje například udržování konzistentních rutin, na které je dítě zvyklé, a poskytování emocionální podpory (Apata, 2023).

Děti, které se cítí podporovány a pochopeny svými rodiči, mají obvykle lepší motivaci ve škole.

Dále je dle výzkumů dobré podpořit otevřenou komunikaci o rozvodu mezi rodiči a dětmi. To může pomoci dětem zpracovat jejich pocity a snížit úzkost související s výsledky ve škole. Výzkum naznačuje, že děti, které se cítí podporovány a pochopeny svými rodiči, mají větší pravděpodobnost udržení svého školního nasazení a motivace (Suprianto, 2024).

Děti z rozvedených rodin jsou znevýhodněné, co se týče dosažení vzdělání.

Máloco nás v životě ovlivňuje tolik, jako dosažené vzdělání. A jedním z aspektů, které rozvod u dětí ovlivňují, jsou vzdělávací výsledky. Nedávné výzkumy potvrdily, že děti z rozvedených rodin jsou statisticky znevýhodněné, pokud jde o dosažení vzdělání, ve srovnání s jejich vrstevníky z nerozvedených rodin.

Klíčovým zjištění je, že děti rozvedených rodičů mají menší pravděpodobnost, že se přihlásí na vysokou školu, a že ji dokončí. Podle Camron Suzann Devorové a jejího týmu je u dětí z rozvedených rodin přibližně o 30 % nižší pravděpodobnost získání bakalářského titulu ve srovnání s těmi z nerozvedených rodin (Devor et al., 2018).

Toto se shoduje s výsledky Raffaela Guetta a dalších autorů, kteří uvádějí, že děti zažívající rozvod rodičů dosahují horších dlouhodobých vzdělávacích výsledků, zejména pokud jde o dokončení vysokoškolského vzdělání (Guetto et al., 2022).

Podobně Nele Havermans s kolegy prokázali, že negativní dopad rozvodu na zapojení do různých školních aktivit je výrazněji patrný u dětí rodičů s nízkým vzděláním. Rozvod tak posiluje vliv socioekonomického statusu na vzdělávací dráhu (Havermans et al., 2020).

Emocionální a psychologické důsledky rozvodu rovněž přispívají k poklesu výkonu ve škole. Děti z rozvedených rodin často čelí zvýšené úrovni stresu a úzkosti, což může vést k horším známkám a snížené motivaci ve škole (Apata, 2023).

A čím mladší jsou děti v období rozvodu, tím hůře se rozvod projevuje na jejich prospěchu, a dokonce dosaženém vzdělání v dospělosti. (Laird et al., 2020).

Negativní vliv rozvodu na vzdělávání dětí lze podle studií do určité míry snížit několika opatřeními. Zaprvé mohou pomoci vzdělávací programy pro rodiče týkající se rozvodu. David Schramm a Emily Becherová zdůrazňují, že efektivní jsou ty programy, které mají za cíl podporovat pozitivní spolupráci mezi rodiči a informovat je o tom, jak děti mohou vnímat rozvod. To pak napomáhá rodičům i dětem zdravěji se náročné situaci přizpůsobit a zlepšovat duševní pohodu dětí (Schramm&Becher, 2020).

Podpora prostřednictvím komunitních a školních iniciativ může pomoci dětem vytvořit si pozitivní vzory vztahů.

Podle Xinyu Yao a jejího výzkumu je klíčová rodinná výchova a komunitní podpora. Děti, které mají přístup k podpůrným zdrojům, si pravděpodobněji vytvoří zdravé vztahy ve srovnání s těmi, které tuto podporu nemají (Yao, 2023).

Vytvořením podpůrné sítě se mohou děti naučit budovat zdravější vztahy, a tím snížit pravděpodobnost rozvodu ve svém vlastním životě.
V programech zaměřených na pomoc rozvádějícím se rodičům je tedy zapotřebí pracovat jak s rodiči, tak s dětmi. Pro snížení pravděpodobnosti, že se děti chytí v začarovaném kruhu mezigeneračního „předávání“ rozvodů je klíčové podporovat rodiče v cílené komunikaci s dětmi, a děti podporovat v posilování vlastní odolnosti a vytváření podpůrných sítí.

Vzdělávací programy zaměřené na dovednosti ve zdravých vztazích snižují pravděpodobnost opakování rozvodového modelu u dětí v jejich vlastních vztazích.

Dle výzkumů je účast rozvádějících se rodičů i dětí ve vzdělávacích programech zaměřených na dovednosti ve zdravých vztazích velmi prospěšná. Tyto programy mohou děti a dospívající vybavit nástroji potřebnými k efektivnímu navazování a udržení vztahů, čímž se snižuje pravděpodobnost opakování cyklu rozvodu. Sally Kuo a její kolegové na základě svého výzkumu tvrdí, že intervence zaměřené na odolnost a strategie zvládání náročných situací mohou podporovat zdravější vztahy v budoucnu. Děti, které se takových programů účastní, mají pak menší pravděpodobnost vztahových potíží v dospělosti (Kuo et al., 2023).

U dětí z rozvedených rodin je vyšší pravděpodobnost výskytu úzkosti a deprese.

Brian D’Onofrio a Robert Emery zdůrazňují, že děti rozvedených rodičů mají vyšší riziko problémů s duševním zdravím. Přičemž jejich studie ukazuje, že je u těchto dětí vyšší pravděpodobnost výskytu úzkosti a deprese ve srovnání s jejich vrstevníky z nerozvedených rodin (D’Onofrio&Emery, 2019).

To se shoduje se zjištěními YanyuŽou, jejíž studie taktéž konstatovala, že významná část dětí z rozvedených rodin vykazuje příznaky úzkosti a deprese. To pak může bránit jejich sociálním interakcím a schopnostem budovat vztahy obecně (Zhou, 2023).

Ke zmírnění negativních dopadů rozvodu na pravděpodobnost rozvodu v další generaci lze provést několik opatření. Především je nezbytné podporovat efektivní komunikaci o rozvodu v rodinách. Narissra Punyanunt-Carter a její kolegové varují, že by rodiče měli být opatrní, jakým způsobem sdělují svým dětem důvody rozvodu. Jejich výzkum totiž ukazuje, že děti, které dostávají negativní informace o rozvodu svých rodičů, mají větší pravděpodobnost, že si vytvoří negativní postoje ke vztahům (Punyanunt-Carter et al., 2021).

Vzorce chování ve vztazích, které děti pozorují, hrají zásadní roli při utváření budoucí dynamiky vztahů.

Jedním z významných zjištění je, že děti, které zažijí rozvod rodičů, mají tendenci si vytvářet negativní postoje k manželství. Systematická recenze Haiweie Liua z roku 2022 ukazuje, že tyto děti často pociťují skepsi ohledně stability vztahů. Děti z rozvedených rodin častěji vyjadřují pochybnosti o dlouhodobosti svých budoucích manželství (Harman, 2021).

Podobně Chunni Žangová zdůrazňuje ve své studii, že jedinci z rozvedených rodin jsou méně zainvestováni do dlouhodobých partnerství, protože mají statisticky vyšší pravděpodobnost zapojit se do předmanželských a mimomanželských vztahů — přibližně o 30 % více jedinců z rozvedených rodin uvádí, že měli takové zkušenosti, ve srovnání s dětmi z nerozvedených rodin. To naznačuje, že vzorce chování ve vztazích, které děti pozorují, hrají zásadní roli při utváření budoucí dynamiky vztahů.

Využívání strukturovaných plánů péče o děti snižuje konflikt mezi rodiči.

A je jedním ze způsobů, který podle studií může poskytnout jasnost a konzistenci v rodičovských rolích po rozvodu. Jonathon Beckmeyer a jeho kolegové tvrdí, že dohody o rodičovských povinnostech napomáhají snižovat nedorozumění a konflikty. To poté vede k nižší míře výskytu internalizovaných poruch chování (Beckmeyer et al., 2021).

Podle nich by tvůrci politik měli zvážit podporu rodičů při tvorbě a dodržování těchto plánů, aby bylo zajištěno, že potřeby dětí budou během a po rozvodu prioritou.

Otevřená komunikace o rozvodu mezi rodiči a dětmi pomáhá dětem pochopit a přijmout změny a snižuje stres.

Dále je zásadní podpora otevřené komunikace o rozvodovém procesu mezi rodiči a dětmi. Výzkum Carissy elicie a Nidy Ul Hasanat ukazuje, že když rodiče otevřeně mluví se svými dětmi o rozvodu, pomáhá to dětem pochopit a přijmout změny, čímž se snižuje zmatení a emocionální stres. Naopak u dětí, kterým se otevřené komunikace ze strany rodičů během rozvodu nedostane, projevují pak často zhoršenou důvěru vůči dospělým, což pak narušuje jejich schopnost navazovat pevné vztahy (Delicia& Hasanat, 2022).

Povzbuzování rodičů k tomu, aby vedli diskuse o svých pocitech a důsledcích rozvodu, může vytvořit podpůrné prostředí pro děti.

Jako přínosné se jeví intervenční programy zaměřené na zlepšení dovedností spolupráce mezi rodiči.

Claudia Dumitriu a její kolegyně zdůrazňují význam integračních psychoterapeutických intervencí pro konfliktní rozvedené páry, které mohou zlepšit komunikaci a snížit konflikty, a tím zlepšit vztah mezi rodiči a dětmi (Dumitriu et al., 2022).

Tyto programy vybaví rodiče praktickými nástroji potřebnými k tomu, aby efektivně zvládali své nové role, přičemž budou akcentovat emocionální potřeby svých dětí.

Naopak vysoká míra konfliktů mezi rodiči u dětí zhoršuje emocionální stres a může vést ke vztahovým problémům.

Jan Stokkebekk a jeho kolegyně na základě svého výzkumu tvrdí, že zatímco děti nemusí být konfliktní (ne)spoluprací rodičů postiženy tak závažně, jak se dříve myslelo, dlouhodobé konflikty mohou přesto vést k významným emocionálním a vztahovým problémům jak pro rodiče, tak pro děti (Stokkebekk et al., 2021).

Tato zjištění zdůrazňují, aby rodiče přijali co nejdříve strategie, které snižují míru konfliktu a v zájmu dítěte podporují harmoničtější spolupráci.

K omezení negativních dopadů rozvodu na budoucí vztahy a socializaci lze podle současné odborné literatury provést několik opatření.

Duševní zdraví rodičů, emocionální stabilita a jejich schopnost spolupracovat po rozvodu přímo ovlivňují schopnost jejich dětí navazovat bezpečné vztahy v budoucnu.

Jonathon Beckmeyer a jeho kolegové navíc zdůrazňují, že efektivní komunikace mezi rozvedenými rodiči ohledně potřeb jejich dětí je spojena s nižší mírou internalizace závažných problémů u dětí. Když rodiče udržují otevřenou komunikaci, vytvářejí stabilnější a konzistentnější prostředí pro své děti, což může zmírnit emocionální dopady rozvodu (Beckmeyer et al., 2021).

To se shoduje s výsledky Christiny Karely a Konstantina Petrogianise, kteří zjistili, že úroveň emocionální dostupnosti rodičů během a těsně po rozvodu přímo ovlivňují to, zda a do jaké míry bude u dětí narušeno navazování pout. Ne všechny děti se vyhnou snížení duševní pohody, ale některé děti mohou zůstat odolné vůči důsledkům rozvodu, pokud jejich rodiče efektivně zvládají své emocionální reakce (Karela&Petrogiannis, 2020).

Proč je v rozvodech či rozchodech důležitá konstruktivní a otevřená komunikace s dětmi a vytváření rodičovských plánů?

Nedávné výzkumy přinesly cenné poznatky o dynamice rodičovského chování během rozvodu a po něm. Výsledky zdůrazňují důležitost spolupráce a komunikace mezi rodiči pro blaho dětí. Studie ukazují, že kvalita interakcí mezi rozvedenými rodiči významně ovlivňuje emocionální stav dětí. Například Klara Smith-Etxeberri a její tým zjistili, že udržování kooperativního vztahu mezi rodiči, charakterizovaného vzájemným respektem a emocionální stabilitou, je klíčové pro minimalizaci úzkosti související s poruchou attachmentu, stejně jako pro předcházení narušení schopnosti navazovat vztahy u dospívajících jedinců (Smith-Etxeberria et al., 2022).

Přihlásit děti do podpůrné skupiny a pomoci jim cítit se bezpečněji.

Výzkum vedený Jette Marcusenovou doporučuje, kromě již zmíněných opatření, zařadit jako součást intervence podpůrné skupiny pro děti rozvedených rodičů. Jejich účelem je poskytnout bezpečný prostor pro vyjádření pocitů a zkušeností. Výzkum Marcussenové a jejích kolegů naznačuje, že skupinová podpora zaměřená na děti zlepšuje nejen jejich duševní zdraví, ale také podporuje spolupráci mezi rodiči a nevlastními rodiči (Marcussen et al., 2020).

Podpora otevřené komunikace mezi rodiči a dětmi o rozvodu může dětem také pomoci cítit se bezpečněji, dopřát jim pocit pochopení a posílit jejich vnímání sebe sama jako aktéra, a nikoliv bezmocný předmět. To jim napomáhá zmírňovat pocity izolace a úzkosti (Kairienė et al., 2022).

Absolvovat vzdělávací programy pro rodiče zaměřené na komunikaci a řešení konfliktů a zlepšení citlivosti vůči dětem.

Za prvé, poskytování vzdělávacích programů pro rodiče zaměřených na efektivní komunikaci a řešení konfliktů může pomoci rodičům konstruktivněji zvládat jejich vztahy po rozvodu. Karey O’Hara na základě výzkumů prosazuje včasné vzdělávání skrze programy pro rodiče, které jim napomáhají zvládat vysoce konfliktní situace, což se pak pozitivně projevuje na emocionálním zdraví dětí. Byť by tím pozitivem mělo být i „pouhé“ nezhoršení duševní pohody dítěte (O’Hara, 2023).

Již zmiňovaná studie Kelly Murphyové doporučuje rodičům účastnit se intervencí zaměřených na zlepšení jejich citlivosti a emocionální dostupnosti, které mohou zlepšit kvalitu interakcí mezi rodiči (Murphy et al., 2018).

Negativní rodinné zkušenosti, jako je rozvod, mohou vést k oslabení vztahů mezi rodiči a dětmi, což může mít vliv na jistotu a duševní zdraví dětí.

Také dynamika vztahů mezi rodiči a dětmi má výrazný dopad na kvalitu duševního zdraví dětí po rozvodu. Podle studie Kelly Murphyové a jejího týmu je mnoho matek po rozvodu méně citlivých vůči potřebám svých dětí, což může vést ke zhoršení vztahu mezi rodiči a dětmi, a dále zvyšovat emocionální stres u dítěte (Murphy et al., 2018).
Tato zjištění se shodují s výsledky výzkumu Klary Smith-Etxeberria a Amaiy Eceizy, který poukazuje na to, že negativní rodinné zkušenosti, jako je rozvod, mohou vést k oslabení vztahů mezi rodiči a dětmi. To pak dlouhodobě ovlivňuje emocionální jistotu dětí a jejich celkové duševní zdraví (Smith-Etxeberria&Eceiza, 2021).

To, nakolik si rodiče dokáží udržet emocionální stabilitu v náročném období rozchodu, přímo ovlivňuje duševní pohodu jejich dětí.

Studie výzkumnice Güler Aksu zabývající se vlivem rozvodu na duševní zdraví dětí odhalila rozsáhlou škálu psychologických problémů, které mohou nastat po takových rodinných rozvratech. Metaanalýza, kterou Aksu provedla, ukazuje, že děti z rozvedených rodin zažívají zvýšenou úroveň deprese, úzkosti a poruch chování ve srovnání s jejich vrstevníky z úplných rodin (Aksu, 2024).

Tyto výsledky podpořila studie týmu vedené Jannou Tullius, podle níž se duševní problémy adolescentů často zhoršují po rozvodu rodičů a mohou přetrvávat až do dospělosti. Studie zdůrazňuje zásadní důležitost období bezprostředně po rozvodu jako kritického pro intervence v oblasti duševního zdraví u dětí a dospívajících (Tullius et al., 2021).

Tým Augustina Malemy se ve své studii soustředil na souvislost duševního zdraví rodičů během rozvodu a duševního zdraví jejich dětí. To, nakolik si rodiče dokáží udržet emocionální stabilitu v tak náročném období, přímo ovlivňuje duševní pohodu dětí. Závěrem studie je, že rodičovská nestabilita může zhoršit emocionální problémy dětí (Malema, 2023).

Petr S.

táta tří dětí

Dlouho mi v manželství nebylo dobře, cítil jsem vyhoření a neuměl jsem si s tím poradit. Po čase jsem se rozhodl, že s tím chci rychle něco udělat a chci rozvod. Manželka o tom nechtěla ani slyšet. Pořád jsem si myslel, že půjde nějak se s ní domluvit, ale ona měla tendenci to vždycky odložit…

„Hodně jsem vnitřně řešil konflikt mezi potřebami mých dětí a mezi mými potřebami. Měl jsem pořád dojem, že to musím všechno udržet, aby z toho rodina profitovala co nejvíc.“

Situaci jsem řešil s právníkem, který mě taky naváděl, abych na rozvod nespěchal a bylo to po dobrém a tak dále. Ale vlastně jsem to pořád nemohl uchopit: co by měly být ty kroky, které povedou nějakým směrem? Hodně jsem vnitřně řešil konflikt mezi potřebami mých dětí a mezi mými potřebami. Měl jsem pořád dojem, že to musím všechno udržet, aby z toho rodina profitovala co nejvíc. A neuměl jsem si poradit s tím konfliktem zájmů…

Vyjadřovat podporu dětem

Proto jsem se přihlásil do kurzu Rozchodem rodina nekončí. V Aperiu mi pomohli pochopit, že pro děti je důležité, aby nebyly přítomny konfliktům, aby se vyhrocené situace urovnaly. Že není nutné žít pohromadě, že je nutné vyjadřovat velkou podporu dětem, pomáhat jim naplňovat jejich potřeby. Poradili mi, jak s nimi o rozchodu mluvit a připravit je na změny. A že i když dojde k rozvodu, ještě to neznamená, že tím děti strašlivě trpí. Pomohlo mi pochopit, že i pro manželku je to taky dlouhodobý proces a že se snaží zorientovat v tom, co se děje.

Takže jsem přestat tlačit na pilu v tom smyslu, že jsem přestal chtít výsledek hned. Ale zároveň jsem usiloval o to, aby se proces nějak rozjel, abychom nestáli na místě. Pomohlo mi se v tom zorientovat, uchopit to a být schopný jít s tím dál. Vyměnil jsem právníka, který mě celým procesem provedl. Před rozvodovým stáním jsme seznámili děti s výsledkem dohody. Zeptali jsme se jich na to, jak se cítí, co potřebují, co by chtěly jinak. Víme, že to zvládají dobře. Neprojevuje se u nich žádné trauma, zhoršení školního prospěchu, z okolí si nikdo nevšiml změn v jejich chování. Dokonce mám někdy dojem, že to zvládají z celé rodiny nejlépe.

„Před rozvodovým stáním jsme seznámili děti s výsledkem dohody. Zeptali jsme se jich na to, jak se cítí, co potřebují, co by chtěly jinak. Víme, že to zvládají dobře.“

Byla to pro mě obrovská lekce, která mi pomohla se postavit na svoje nohy, dotáhnout rozvod a zároveň udržet vztahy v dobrém stavu. S dětmi se vídáme každý druhý třetí den, s bývalou manželkou věci řešíme pragmaticky a rozumně. Samozřejmě občas dojde na nějaký konflikt, ale ta hluboká zranění, ta nenávist, to všechno zmizelo. Teď máme vlastně docela dobrý vztah. Za to jsem hodně vděčný…

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno. Fotografie je ilustrační.

Lenka M.

OSVČ a máma dvou dětí

Po 10 letech vztahu, se dvěma dětmi (4 a 6), jsem se rozhodla odejít. Důvody se ve mně střádaly už dlouho, tím hlavním byla neochota partnera řešit problémy. Po letech jsem se stala jen někým, kdo zajišťuje chod domácnosti a péči o děti. Někým, jehož názor nemá váhu.

„Tatínek dětí to nesl velmi špatně a přestal se mnou komunikovat. Mediaci nebo rodinnou terapii odmítal. Frustraci řešil přes děti, které se pod tou tíhou hroutily.“

Odešla jsem za jiným mužem. Tatínek dětí to nesl velmi špatně a přestal se mnou komunikovat. Mediaci nebo rodinnou terapii odmítal. Frustraci řešil přes děti, které se pod tou tíhou hroutily. Pro mě samotnou byla tato změna těžká a cítila jsem se bezmocně. Byla jsem ochotná udělat leccos. Vyhrožovala jsem policií, soudem, trestním oznámením. Obrátila jsem se na OSPOD. Přemýšlela, jestli se nemám vrátit, nebo naopak odstěhovat navždycky pryč. Střídaly se ve mně pocity vzteku, nespravedlnosti, studu, viny. Propadla jsem těžkým depresím.

Dětem jsem se snažila vše vysvětlovat a komunikovat o tom s nimi. Starší dcera se zhoršila ve škole a začala mít psychické potíže. Pomohla jí terapie i péče školní psycholožky. Se školou jsem komunikovala na týdenní bázi, vzájemně jsme si vyměňovali informace o tom, co se děje. Bylo to podpora i pro mě, že v tom nejsem sama. O něco později se zhroutil syn, začaly se u něj projevovat úzkosti, takže začal chodit ke stejné terapeutce jako dcera. Oběma to pomohlo a teď už jsou v pořádku.

Změna komunikace

Několikatýdenní kurz Aperia pro rozcházející se rodiče jsem absolvovala sama. Tam jsem poprvé od rozchodu mohla zahladit stigma „rozvedené“; cítila jsem, že mě někdo chápe a věří mi. Za velmi přínosné považuji, že jsme se sešli jako bojovníci a bojovnice na různých stranách barikády. Někdo opuštěný, někdo utíkající, všichni zdrcení. Každý z nás toužící po respektu, dohodě a klidu pro děti.

Odnesla jsem si krom tohoto pocitu několik užitečných rad, které mi pomohly změnit přístup a postupně i nastavení komunikace. Našla jsem si svoji pevnou pozici, díky které jsem si vytyčila hranice. Po dalším roce jsem přestala mít trpělivost s naschvály a „agresivní pasivitou“, jak jsem to nazvala. Podala jsem žádost k soudu, protože do té doby jsme neměli vůbec žádnou dohodu, ani e-mailem. Nechtěla jsem žádné velké změny, jen dohodu.

„Stal se obrat. Máme, o co se při neshodě opřít. Komunikujeme svižně.“

Zafungovalo to. Ještě před termínem soudu jsme prošli mediací. Uzavřeli dohodu a k soudu už jsme přišli jako smířené strany. Stal se obrat. Máme, o co se při neshodě opřít.

I střídavá péče má své výhody

Odstěhovala jsem se nedaleko. Děti mají stále stejné prostředí, stejnou cestu do školy, stejné obchody. Sdílíme s otcem dětí spolu kalendář a co nám všem hodně pomohlo je to, že prázdniny máme pevně dané na rok dopředu, např. kdo má Velikonoce, kdo má Vánoce. Další rok se to otáčí. Letní prázdniny plánujeme podle možností, ideální je střídání po týdnu. Oba jsme pochopili, že i střídavá péče má své výhody. Čas, práci, kamarády mám rozplánované podle toho, jestli u sebe mám nebo nemám děti. Jsou to intenzivní dny, kdy jsem na péči sama a střídají je dny, kdy mám dostatek času na sebe.

Čím jsou děti starší, tím větší mají možnost určovat si, jak a s kým chtějí trávit čas. Zpočátku jsme si je předávali po 3 až 4 dnech, ale ony se pak chtěly střídat po týdnu, takže jsme to společně upravili. Tím, že bydlíme blízko sebe, mohou kdykoliv přijít k druhému rodiči. Když s nimi chci někam vyrazit v týdnu, kdy jsou u táty, nemáme problém se domluvit. Je stále běžnější, že se vídáme i společně a děti mě třeba i s tátou jdou doprovodit ráno na metro, když je zrovna jeho týden. Komunikujeme svižně. Štědrý den a narozeniny trávíme společně. Je vidět, že nám všem spadl kámen ze srdce.

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno.

Petr

Fyzioterapeut a táta dvou dětí

Procházeli jsme se ženou složitým obdobím. Žili jsme se dvěma dětmi v bytě 35 m² a každý měl jinou představu o bydlení, výchově a vzdělávání našich dětí. Nedokázali jsme se v té době dohodnout na kompromisech. Často přemýšlím nad tím, že dokud se neřeší děti, se vztahem rodičů není problém. Jakmile ale dojdeme do situace, kdy je nutné plánovat jejich budoucnost, nejsou řešení zdaleka tak jednoznačná. Nakonec nás spojovala jen snaha a přání, aby děti vyrůstaly v klidném prostředí. I když jsme na začátku snili o společné rodině, rozhodli jsme se rozejít, abychom mohli dát dětem, co jsme považovali za správné.

„Nechtěli jsme, aby děti naším rozchodem trpěly. Chtěli jsme to vyřešit citlivě.“

S odstupem si uvědomuji, v kolika emocích jsme se oba zmítali a jak moc jsme si nedokázali porozumět. Nechtěli jsme, aby děti naším rozchodem trpěly, a snažili jsme se přistupovat k rozchodu pokud možno citlivě. Proto jsme se oba přihlásili do programu Rozchodem rodina nekončí. Absolvovali jsme ho asi rok a půl po rozchodu, a i když to mohlo být dříve, byl to velmi důležitý krok a rozhodně jsme díky němu pozvedli komunikaci. Všude, kudy chodím, doporučuji mediaci i tento program. Užitečné bylo hlavně předávání zkušeností mezi účastníky, protože byl každý z nás v trochu jiné situaci a v jiné fázi rozchodu. Kurz nám pomohl urychlit uvědomění, že můžeme jít dál a nestydět se za těžká rozhodnutí, která jsme udělali nebo se chystáme udělat.

Starší syn se programu zúčastnil v rámci dětské skupiny. Mladší dcera na něj byla moc malá, ale zjišťuji, že by si též zasloužila projít podobnou zkušeností. Přijde mi, že to ještě v sobě nemá zpracované.

Plánujeme dopředu a problémy řešíme hned

Co se týče péče o děti a logistiky, výhodou je být v co nejbližší vzdálenosti, a proto jsem rád za byt, kde mohu s dětmi trávit společné chvíle. Domluvili jsme se s bývalou ženou, že děti zůstanou ve školní dny u ní. Průběžně se ptáme, jestli to děti nechtějí jinak, ale zatím ne. Od pondělí do středy jsou po škole u maminky, já si je vyzvedávám na středy odpoledne a vracím je zpátky, pak je mám každý víkend od pátku do neděle u sebe. Takhle nám to funguje už přes 4 roky.

„Osvědčilo se nám chvilku se vidět, když si předáváme děti. A problémy řešíme hned, neodkládáme je…“

Společně s bývalou partnerkou a s dětmi čas netrávíme, ale osvědčilo se nám chvilku se vidět, když si předáváme děti. A problémy řešíme hned, neodkládáme je, domlouváme se v předstihu, třeba na dovolených, prázdninách a dalších plánech. Určitě je dobré aspoň rámcově si říkat věci hodně dopředu a pak se k nim vrátit a upřesnit si je.

Nebojte se požádat o pomoc

Zpětně bych rozchod lépe uchopil směrem k dětem, nebyl jsem ten, který by jim tento složitý krok správně vysvětlil. Věřím, že to bývalá partnerka dokázala lépe pojmout. Uvědomuji si, jak důležité bylo říci dětem, že ony za nic nemohou. Že jsou to právě rodiče, kteří v tu chvíli rozhodují za ně. V tomto ohledu mohou být chlapi méně citliví, a dokonce trpět představou, že to děti vždycky nějak schroupou – a to je asi ta největší chyba, které se dopouštíme. Na druhou stranu jsem právě během programu Rozchodem rodina nekončí potkal mnoho otců, kteří se snažili a reagovali mnohem citlivěji, nežli jejich protějšky. Bez ohledu na pohlaví má v tu chvíli člověk problém sám se sebou. V takovém případě je vhodné doporučit psychologickou podporu a nebát se jí, nebát se požádat o pomoc a poradit se třeba i s dětským psychologem.

Teď se to dětem snažím vrátit, ačkoliv si mohu myslet, že je pozdě. Často přemýšlím i nad tím, jak jim to ulehčit do budoucna, aby si nenesly do života špatné vzorce chování, dokázaly se mít rády…

Zůstáváme rodiči a vztahy s dětmi se vyvíjí s námi v průběhu let. Největším ponaučením ale zůstává fakt, že jsou to naše společné děti, a když už jsme se rozhodli jít každý jinou cestou, zkusíme dětem naše rozhodnutí a průběh dalších let představit v té nejpříjemnější formě. Přestože nejsme původní rodina, oba již máme své partnery, je téměř nutností vycházet jeden s druhým napříč rodinami.

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno.

Adéla

Fotografka a máma dvou dcer

S partnerem jsme byli dlouholetí kamarádi. Otěhotněla jsem krátce poté, co jsme se dali dohromady. Druhá dcera se narodila rok a půl po narození první. Nikdy jsme nebyli manželé. Děti pro nás byly na prvním místě, i když jsme se rozhodli náš vztah ukončit.

Skandinávský model
Hned od počátku jsme začali docházet do specializovaného centra, které nám s většími i menšími dohodami velmi pomohlo. „Skandinávský model“ střídavé péče nám přišel nejpřirozenější, navrhl jej bývalý partner. Děti zůstaly v původním bytě, my se střídali po týdnu. Zpočátku to bylo až nesnesitelné. V emočně vypjatém období si „předávat“ děti, byt, auto. Dlouhou dobu jsem z toho měla křeče v břiše celý den dopředu. Každý z nás má jiné priority z hlediska uklizenosti a údržby bytu, docházelo ke konfliktům kvůli všemožným důvodům.

„Ale čím více uběhlo času a zažili jsme i pěkných chvil, tím více si vycházíme vstříc, jsme tolerantnější a méně něco vnímáme jako naschvál od toho druhého. To už spíš vůbec, doufám. :-)“

Díky mediaci jsme našli cestu, která nám víceméně vyhovuje. Nemáme ani náhodou hodně peněz. Oba jsme si našli malé levné prostory. Já nejdříve spolubydlení, poté velmi skromný prostor o velikosti pár metrů. O penězích to tedy zas až tolik není, člověk má opravdu nižší nároky, pokud je schopen se uskromnit. Náklady na dva větší byty a zdvojení dětských pokojů by levněji nevyšlo.

V týdnu, kdy jeden z nás není s dětmi, má možnost je dvakrát za ten týden navštívit alespoň na pár hodin. Vzhledem k mé práci na volné noze nebylo možné nastavit nějakou pravidelnost, ale v poradně nám vymysleli tento způsob – co nejrychleji po vystřídání odjíždějící rodič navrhne 3–4 termíny, kdy by mohl děti navštívit, aktuálně pečující rodič dva z nich schválí. Nutno říci, že tato pravidla jsme dodržovali hlavně na začátku, po uvolnění našeho vztahu a emocí už to prostě nějak vyplývá, stačí napsat trochu dopředu a obvykle není žádný problém.

Co se jednou dohodne a funguje, automaticky používáme dál

Aktuálně žijeme v tomto módu 4 a půl roku. Dětem je teď necelých 7 a 8 a čtvrt let. Všechny Vánoce, oslavy a besídky trávíme společně včetně širší rodiny. Jediné, od čeho jsme upustili, je společné auto. Ale cestou přirozenou. Původní se rozpadlo, další si koupil jen bývalý partner. Já ho nikdy příliš nevyužívala a snažila se cestovat spíše hromadnou dopravou, na kole či pěšky. V momentech, kdy jsem ho potřebovala, mi partner vyšel vstříc a své auto půjčil. V tuto chvíli máme auta dvě a přehazujeme jen sedačky.

Jako bonus vše, co se jednou dohodlo a zafungovalo, automaticky přechází do stejných situací. Například Vánoce. První po rozchodu vypadaly zoufale, bývalý partner je chtěl trávit odděleně, já brečela v poradně a on tvrdil, že jsem falešná a není to upřímné. Po půl hodině už jsme řešili, kdo bude co připravovat a kdo co koupí. Další roky už jsme nemuseli řešit nic a oba jen zopakovali průběh z minula. Po nějakém čase jsme začali těžit z toho, že jsme před vztahem byli kamarádi a zažili spoustu dobrodružství, máme vybudovaný společný humor. Ale samospásné to také nebylo. Počátky byly opravdu náročné a vyčerpávající. Občas se obtížným situacím a zvýšenému tepu nevyhneme ani dnes.

„Jsem na nás pyšná. Zvládáme tento způsob péče o děti dle mého opravdu dlouho, minulé léto jsme spontánně vyrazili na společnou dovolenou k moři a myslím, že si to všichni užili.“

Před Vánoci jsme centrální dětský byt přestěhovali do většího a ano, bylo to náročné, ale povedlo se to bez větších šrámů na nervech. Upřímně musím říct, že mám svého bývalého partnera lidsky ráda a vážím si ho. Po rozpadu vztahu s dětmi se toho druhého prostě nezbavíte minimálně až do dospělosti dětí, proto rozhodně stojí za to investovat energii do vlastně neustálé práce na budování lepšího vztahu s ním/ní.

Spokojení musí být všichni

Nejdůležitější je pro mě pocit, že mě nikdo neohrožuje jako matku v možnosti být se svými dětmi, trávit s nimi čas a dle mého jde o nejlepší řešení pro naše děti. Stále jsem si vědoma křehkosti tohoto modelu a nutnosti pracovat na tom, abychom takhle mohli fungovat i nadále s myšlenkou, že spokojení musí být všichni. Ale když přinesu domů kávu a houbičky na nádobí a zjistím, že jsem si spletla byt, kde to bylo potřeba, jsem opravdu ráda, že to nemusí zažívat naše děti.

Bez mediátorské pomoci hned od počátku bychom to možná nezvládli, nebo ne tak, jak se to povedlo. Jsem jim neskonale vděčná. Ve vypjatém období nás tyto schůzky zachránily. Teď už jsme v poradně dlouho nebyli, ale víme, že se na ni můžeme vždycky obrátit. Netvrdím, že mě nebo jeho nikdy nic nenaštve. Ale myslím, že se oba můžeme spolehnout na to, že jsou pro nás prioritou společné děti a vzájemný respekt. A čím víc dobrého jsme zažili, tím víc to jde samo a tím méně je dusno.

Příběh dohody je skutečný.

V. K.

Programátor a táta dvou dětí

S partnerkou jsme spolu byli 12 let a máme dvě děti. Prošli jsme si několika krizemi, které jsme řešili s odborníky, ale v posledním roce to již nikam nevedlo a nelepšilo se to, všichni jsme tím trpěli. Nakonec jsem od rodiny odešel.

Přihlásil jsem se na kurz Rozchodem rodina nekončí, bohužel sám. Partnerka ani děti se programu účastnit nechtěly.

„Partnerka odmítala prakticky jakoukoliv dohodu, terapii i mediaci. Děti jsem viděl velmi zřídka a čím dál méně. Nakonec se obrátila rovnou na soud.“

Celou situaci jsem snášel těžce a měl jsem psychické i zdravotní problémy. Program Rozchodem rodina nekončí byl skvělý v tom, že jsem mohl sdílet svou situaci a vidět, jak to funguje jinde a že v tom nejsem sám. Program mě připravil na to, co přijde, co budu muset řešit, a utvrdil v tom, že mám myslet hlavně na děti.

Běh na dlouhou trať

V současné době jsou děti ve výhradní péči matky s rozšířenou péčí otce, což v tomto případě znamená, že děti by u mě měly být jednou za dva týdny čtyři dny. Nicméně je to stále ještě čerstvé a spousta věcí je nedořešených… Nepřestávám se snažit, abych s dětmi i bývalou partnerkou vycházel dobře, i když je to pro mě náročné.

„Přestože komunikace s partnerkou byla a je hodně těžká, jako pozitivní vidím to, že smíření se dá dosáhnout.“

Už jsem měl pocit, že to je beznadějné. Až po setkání u OSPOD souhlasila s mediací. Absolvovali jsme tři mediace, které nás nasměrovaly, ale nebyli jsme schopni dohody. Paradoxně jsme k dohodě došli ne díky mediaci, ale díky právníkům. Když mi přišel dopis od soudu, zavolal jsem na právní linku Aperia a tam mi doporučili, ať si najdu právníka z Unie rodinných advokátů. S jeho pomocí jsme dali dohromady dohodu, na které jsme se s partnerkou shodli.

Rok poté…

Největší změna nastala, když si bývalá partnerka našla nového přítele. Situace se najednou zklidnila a dokážeme spolu v klidu mluvit. Je to teď super.

Peníze neřešíme, protože já platím 100 % výdajů na děti kromě stravy. Když jsou nějaké výdaje navíc, dělíme je napůl.

Starší dceři je teď 12 let a bývá u mě od čtvrtka do úterý. Začala jí puberta, je občas dost náladová, takže přišla s tím, že by chtěla bydlet u mě. Ze zkušeností ostatních rodičů, kteří mají střídavou péči, tohle není dobré podporovat, protože by mezi námi mohla cestovat podle toho, s kým se zrovna pohádá. Momentálně nevím, jak se k tomu postavit, a budu to dál řešit.

Mladší dcera (9 let) je u mě jen do neděle, někdy do pondělí. Ještě ráda spí s mámou v posteli a má ji takhle sama pro sebe. 🙂 Já jsem zase rád, že můžu být den dva sám se starší dcerou a mám na ni čas „jeden na jednoho“.

Překvapivá změna

Když se na to podívám zpětně, bylo to hrozné. Obzvlášť předávání dětí bylo peklo. Hodně mi tehdy pomohl OSPOD. Teď je klid a je mi dobře. Až mě překvapilo, jak se situace rychle zklidnila.

Co bych si zpětně poradil? Hrozně mi vadilo chování bývalé partnerky a já jsem se snažil jí dávat najevo, že se mi nelíbí, a chtěl jsem, aby ho změnila. To ale bylo to jablko sváru. Ona se bránila tomu, abych jí vysvětloval, že její chování je nevhodné. Doufal jsem, že pochopí, že i dětem ubližuje, když nás musejí poslouchat. A ono to fungovalo úplně naopak. Snažila se utvrzovat mě v tom, že má právo mi pokaždé vyčítat, že jsem od nich odešel. Myslím si, že i v tom nám hodně pomohl OSPOD, když jí vysvětlili, že mi děti musí předávat včas apod. Zároveň jsem potřeboval přijmout, že se tak chová, dát jí na to právo a nenutit ji, aby se chovala jinak. A pak jsem teprve mohl začít s ní v klidu jednat. Nebylo to jednoduché, ale pomohlo to.

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno. Fotografie je ilustrační.

Jan Dobeš

Architekt a otec dvou dětí

Začátkem roku 2021 mi manželka oznámila, že se chce se mnou rozejít. Důvod z její strany byl, že ji hodně vyčerpávaly mé psychické potíže, se kterými jsem si v té době neuměl poradit. Zároveň potkala někoho, s kým si rozuměla víc. Manželství proto ukončila a já se odstěhoval. Rozešli jsme se v klidu.

„Teprve nyní začínáme řešit, jak se rozvést. Model péče ani pravidelný systém setkávání s dětmi doposud napevno stanovený nemáme.“

Teprve nyní, po roce, začínáme řešit, jak se rozvést. Model péče ani pravidelný systém doposud napevno stanovený nemáme, děti jsou ve výhradní péči maminky a já se s nimi vídám u nich. Moje současné bydlení mi neumožňuje, aby tam mohly být se mnou. Když se o ně starám dlouhodoběji, třeba přes víkend, tak jsem s nimi doma a maminka tam není, anebo jedeme na výlet k prarodičům.

Když děti chci vidět, tak za nimi můžu kdykoliv. O Vánocích jsem třeba byl doma s dcerou v karanténě, syn byl se svou maminkou u babičky. Zatím jsme to nepotřebovali víc řešit. Dětem je 10 a 13 let, takže už se jim nemusíme věnovat soustavně. Nezavedli jsme ani žádný režim přispívání na domácnost, vyživovací povinnost apod. Já měsíčně posílám částku, která je pro mě únosná, a žena to akceptuje.

„Od začátku jsme to měli nastavené tak, že sice končí partnerský vztah, ale ne ten rodičovský. I proto mě zaujal program Aperia Rozchodem rodina nekončí…“

Od začátku jsme to měli nastavené tak, že sice končí partnerský vztah, ale ne ten rodičovský. I proto mě zaujal program Aperia Rozchodem rodina nekončí – měl jsem pocit, že po rozchodu mám dost co dělat, abych vyřešil sám sebe, a že se s dětmi ne nechci, ale nepotřebuju vidět. Ale nebylo mi v tom příjemně, a proto jsem se přihlásil do kurzu, jak nepřestat být rodičem, i když jsem se rozešel.

Podpora rodiny a blízkých je důležitá

O rozchodu se mi ze začátku mluvilo těžko, proto to rodině i dětem oznámila žena. Hodně mě podpořili kolegové v práci, se kterými jsem to mohl sdílet. Věděli o mojí situaci a mohl jsem s nimi o všem mluvit. Od své rodiny žiju celkem daleko, volali jsme si a brácha i máma se ptali, jak mi je – bylo fajn vidět, že o mě mají zájem.

„Myslím, že by podporující lidi z rodiny měli být opatrní a neměli by se vyhraňovat vůči bývalému partnerovi.“

Naopak mi vadily některé reakce rodiny, například když někdo nechápal, proč to žena dělá. Nechtěl jsem ji obhajovat, ale zároveň jsem rozuměl jejím důvodům a nemám jí to za zlé. Dokážu si představit, že kdybych se cítil ukřivděný a nemohl bych manželce přijít na jméno, a někdo z rodiny by mě litoval, jaký jsem chudák, že by mě blízcí proti partnerovi popudili ještě víc. V tom si myslím, že by podporující lidi z rodiny měli být opatrní a neměli by se vyhraňovat vůči bývalému partnerovi. Náš rozchod byl naštěstí mírumilovný.

Rok poté…

Od posledního rozhovoru jsem dokončil rozvod, ve kterém se stanovilo, jakým způsobem se budu s dětmi vídat. Jezdí za mnou jednou za dva týdny na víkend. Měl jsem i pronajatý byt, kam za mnou mohly přijet v týdnu. Nyní už žiju se svou novou ženou v její rodině, děti jezdí za námi a společně podnikáme různá dobrodružství.

Kdybych mohl něco změnit, tak bych chtěl mít dřív zázemí, kde by mě děti mohly navštívit. Čím jsou starší, tím víc je pro mě těžší vymýšlet na víkendy program, který by je zabavil. Obzvlášť když s nimi nejsem v každodenním kontaktu. Navíc s rozvodem se rozpadly i okruhy společných známých, a když s nimi někam jedu, nemají tam svoje vrstevníky.
Máme štěstí, že s mojí novou ženou a jejími dětmi dokážeme s dětmi vytvořit kolektiv, kdy aspoň něco sdílet můžou.

Příběh dohody je skutečný. Fotografie je ilustrační (unsplash.com).

J. S.

Máma tří dětí

Do vztahu jde člověk s tím, že vydrží celý život. Dnešní „rychloobrátková“ doba tomuto přání bohužel nepomáhá. My jsme byli příklad, kdy měl partner po 15 letech pocit, že rodina je na něj moc a chce žít jiný život – dalo by se říct: krize středního věku. Paradoxně to byl můj bývalý manžel, kdo obratem skočil do vztahu nového, s dalšími dvěma dětmi a já jsem zůstala sama na naše tři děti…

„Během rozvodu jsem ocenila zejména dvě služby: mediaci a odborné poradenství, které poskytuje Aperio.“

Velmi dlouho jsem rozvod nechtěla a snažila se rodinu udržet. Na vztah jsou zapotřebí dva a někdy si člověk musí, byť s bolestí, přiznat, že je konec. Bylo to náročné, protože máme děti. A tak jsem se alespoň snažila, aby právě vůči nim byl proces rozvodu a rozpadu naší rodiny co nejšetrnější. Během rozvodu jsem proto ocenila zejména dvě služby: mediaci a odborné poradenství, které poskytuje Aperio.

Poradenství a mediace jako opora

V rozvibrovaném období, kdy jeden z partnerů je rozhodnutý, že odchází, a pro druhého je to těžké emočně, ekonomicky, sociálně i v mnoha dalších rovinách, je důležité mít prostředníka, který dokáže být nestranný, empatický a zároveň zachovat chladnou hlavu. Věřím tomu, že bez mediace bychom se s mým bývalým partnerem nedomluvili. Díky velmi dobré mediátorce, která je zároveň právnička a terapeutka, jsme investovali čas do čtyř dlouhých sezení, díky nimž jsme už k rozvodu šli s oboustrannou dohodou o majetkovém vyrovnání i péči o děti. Zpětně bych doporučila všem, ať se nezapomenou při dělení domácnosti dohodnout nejen na „velkých“ věcech (bydlení, finanční prostředky atd.), ale i na „soft věcech“, které mohou mít pro každého z partnerů jinou hodnotu, význam, např. na rodinných fotkách – bývalý manžel si odnesl počítač a disky, na nichž byly uložené všechny fotky našich dětí. A stal se z toho pak předmět nepříjemných diskuzí.

Obecně si myslím, že rozvod v širších souvislostech je většinou náročnější pro ženy. Ženy obvykle zůstávají s dětmi na mateřské a rodičovské dovolené, tím pádem jsou např. ekonomicky zranitelnější. Při rozvodu je pak pro ně situace mnohem náročnější a poradenství a mediace jim mohou být velkou oporou. Podle mě tomu napomáhá i nastavení našeho celospolečenského systému, stále tu přetrvává tzv. „penalizace mateřství“. Co mě např. zarazilo, že i když jsme se domluvili a soud probíhal velmi rychle, čekala bych mnohem větší zájem OSPOD o děti a jejich názor, nikdo si s nimi vlastně pořádně nepromluvil.

Střídavá péče, ale…

S bývalým manželem jsme se dohodli na střídavé péči a stále je pro mě nejtěžší vyrovnat se s tím, že polovinu měsíce nejsem s dětmi. Za sebe vidím ve střídavé péči mnoho „ale“. Je totiž velice náročná na častou komunikaci s bývalým partnerem. To je i u nás v současné době největší problém. Když se pak jeden rodič snaží dělat všechno po svém, nakonec to nejvíc odnáší děti, které pak musejí žít ve dvou realitách, ve dvou jiných světech. Má-li střídavá péče fungovat, je důležité upozadit „ega“ dospělých a do středu zájmu dát děti, jejich potřeby a přání.

„Když se jeden rodič snaží dělat všechno po svém, nakonec to nejvíc odnáší děti…“

Výhodou naší střídavé péče je bydlení: bydlíme kousek od sebe, děti nemusely měnit školu, okruh kamarádů a kamarádek, zájmové kroužky – to, co je pro děti důležité obecně a při rozpadu rodiny 2x tolik… Snažíme se dodržovat vše, na čem jsme se během mediace domluvili. Osvědčil se nám například společný účet, kam oba přispíváme stanovenou částku a z něhož se hradí dětem kroužky, školní potřeby, oblečení apod. Je to velmi transparentní a funguje to.

I děti se s rozvodem potřebují vyrovnat

Co bych chtěla na závěr vyzdvihnout, jsou kurzy Aperia Rozchodem rodina nekončí, protože v situaci, kdy se člověk cítí jako hozený do hluboké vody, v níž ho stahuje silný proud, rozpadá se mu vztah, rodina, řeší ekonomickou stránku, děti atd., jsou kurzy Aperio velmi cennou a unikátní podporou. Mj. i proto, že v nich funguje dětská skupina. Děti si tak situaci mohly v bezpečném prostředí s podporou psychologa v klidu odžít, prodiskutovat s jinými dětmi, které jsou v podobné situaci. A druhá úžasná služba je určitě mediace, která pomůže dobrat se konstruktivního řešení tam, kde v něj člověk ani nedoufal.

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno. Fotografie je ilustrační.

Honzovi bude za dva měsíce 18 let. Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo 10, od té doby bydlel u mámy a s tátou se vídal jednou za 14 dní na víkend. Táta na něj mámě platil výživné. Honza se chystá na vysokou a řeší, u koho bude bydlet v průběhu studií. U táty má svůj pokoj a klid – na rozdíl od mámy, kde má pokoj spolu se svými dvěma mladšími sourozenci. Rád by se s tátou také víc vídal, a tak jde za ním se svým návrhem. Táta souhlasí a je rád. Ale jak to domluvit s mámou? Honza má strach, že to vezme tak, že už ji nemá rád. Domluví se tedy s tátou, že se sejdou všichni společně a proberou jeho nejbližší budoucnost.

Sejdou se v kavárně a Honza mámě řekne, co by do budoucna rád. Ta nejdřív není moc nadšená, ale když vidí, že Honza se s ní bude dál vídat a nepřijde o něj, souhlasí. Zbývá domluvit, kdo bude Honzovi přispívat na jeho životní náklady – učebnice, jídlo, oblečení a další. Oba rodiče si náklady rozdělí mezi sebe stejným dílem, protože oba pracují a otec vydělává víc než matka, takže bude platit navíc náklady spojené s bydlením Honzy u něj.

A jak by to bylo, kdyby se rodiče s Honzou nedohodli? Pak by bylo na Honzovi, kde se rozhodne bydlet a od koho bude chtít zaplatit své životní náklady – v nejhorším případě by je vymáhal po jednom z rodičů nebo i po obou soudně. To se ale v našem případě naštěstí nestalo.

Další příběh:

Robert s Markétou mají spolu dvě děti. Jsou čtyři roky rozvedení. Dětem je 8 a 6 let. Robert se po rozvodu seznámil s Hankou, která má z prvního manželství sedmiletého syna. Poslední dva roky spolu žijí. Robertovy děti z prvního manželství k nim chodí na víkend jednou za 14 dní. Poslední dobou se děti často hádají, strkají se, křičí na sebe. A i na Hanku se utrhují a neposlouchají ji. Robert vůbec neví, co se s jeho dětmi děje, a ani Markéta tomu nerozumí. Když jsou u Markéty, tak jsou v pohodě. Ptali se i psychložky a ta jim poradila, ať Robert vyzkouší být s dětmi někdy úplně sám. Robert zkusil trávit sobotu jen sám s dětmi a děti si to moc užily.

Zároveň paní psycholožka Robertovi řekla o webu Třetí rodič, kde Hanka následně našla zajímavé tipy, jak se vztahovat k nevlastním dětem.

Po dlouhodobých neshodách v manželství se otec rozhodl z něj odejít. Své rozhodnutí oznámil matce, která s tím nesouhlasila. Situací byla zaskočená a nechtěla se rozvádět, navíc mají spolu dítě. Psychicky se cítila úplně na dně a nebyla schopná se s otcem racionálně dohodnout na budoucím uspořádání po rozvodu.

Otec podal návrh na rozvod k soudu s tím, že nemají mezi sebou s matkou dohodu a žádá soud, aby rozhodl jak o péči, tak o výživě dítěte.

Dítěti byl v řízení přidělen opatrovník z tzv. OSPOD (Orgánu sociálně-právní ochrany dětí), který kontaktoval oba rodiče a pozval je na tzv. vstupní pohovor. Rodiče přišli, přivítali je muž a žena – pracovníci OSPOD, kteří s rodiči probrali jejich situaci a možnosti, které mají. Bylo jim mj. sděleno, že nejlepší pro dítě je dohoda obou rodičů, oni dva nejlépe vědí, co je pro dítě dobré. Pokud bude rozhodovat soud, rozhodnutí nemusí vyhovovat ani jim, ani jejich dítěti, protože soud je nezná. Navíc ochota se dohodnout znamená pro soud jejich schopnost fungovat dál dobře jako rodiče.

Pracovníci také poradili matce vzhledem k jejímu psychickému stavu návštěvu psychologa a dali jí na něj kontakt.

Po třech měsících se otec a matka sešli na prvním soudním jednání o péči a výživě dítěte. Nebyli však stále dohodnutí, každý měl s sebou advokáta a stáli si na svých rozdílných pozicích. Soud doporučil oběma rodičům mediaci a odročil jednání až po jejím absolvování. Mezitím matka za pomoci psychologického poradenství zpracovala prvotní šok z rozvodu a začala spolupracovat.

Rodiče se rozhodli mediátora navštívit a nakonec u něj dospěli k dohodě, kterou předložili soudu a ten ji spolu s OSPODem schválil.

Pavel s Janou mají dvě děti, které chodí na 1. stupeň základní školy. Před měsícem se rodiče rozhodli, že se rozejdou. Oba si přáli, aby jejich rozvod byl pro děti co nejmenší zátěží. Při návštěvě na Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) jim doporučili jako dobrý nástroj k dohodě o porozvodovém uspořádání péče Rodičovský plán. Díky rodičovskému plánu si nakreslili vztahovou síť dětí – jejich kamarády, prarodiče, další příbuzné, ale i kroužky, kam chodí. To jim ukázalo vazby, které jsou pro děti důležité a které chtějí zachovat, aby měly co nejméně změn.

Bavili se o tom, že by se v péči střídali po týdnu. Při procházení rodičovského plánu se dostali k diskuzi o tanečním kroužku, na který obě děti chodí, a uvědomili si, že by je na něj táta nezvládal vodit. Děti na něj ještě chodit samy nemohly. V případě, kdy by je měl v péči táta, by musely zůstat v družině. Díky rodičovskému plánu si rodiče uvědomili, že tento kroužek je pro děti opravdu důležitý, a nakonec se domluvili, že i v týdnu, kdy by měl v péči děti táta, je bude na kroužek vodit máma, tak jako doposud. Oběma rodičům při projednávání plánu rovněž došlo, že situace v životě se mohou měnit, stejně jako jejich plán.

Na krizovou Linku pro mámy a táty zavolal otec, že se rozvádí se svou manželkou a řeší, jak se bude vídat se svými dvěma dětmi. Kamarádi mu prý řekli, že jako chlap má daleko menší šanci vidět své děti a že děti soud určitě svěří do rukou jeho manželky, která bude rozhodovat. Že si tedy má předem zajistit svou pozici tím, že bude od začátku požadovat střídavou péči. Navíc, pokud bude mít tzv. střídavku, tak se prý vyhne placení výživného na děti.

Otec s těmito informacemi a obavami, že děti často neuvidí a jen na ně bude platit, začal prosazovat střídavou péči u matky a ta s tím nesouhlasila. I když se obávala, jak děti sama vychová a skloubí svou práci s péčí o ně, zněla jí v hlavě neustále věta, kterou slyšela od své matky: „Dobrá máma se o své děti vždycky postará a neopustí je.“ Vyžadovala tedy v hádkách s otcem výlučnou péči pro sebe s tím, že otec by se s nimi mohl vídat dva dny v týdnu a každý druhý víkend. Vzhledem k tomu, že otec měl o hodně vyšší příjem než matka, která byla na rodičovské dovolené, chtěla po otci výživné na obě děti.

Na krizové lince dostal otec, kromě první pomoci v podobě vyslechnutí svého příběhu, radu přečíst si na webu Aperia Průvodce zákony pro rodiče, a pokud mu to nepomůže, navštívit bezplatnou právní poradnu Aperia. Z osobní konzultace s právníkem otec odcházel s následujícími informacemi: Název péče, do které jsou děti svěřovány soudem (střídavá, výlučná nebo společná), není rozhodující ani pro častost styku s dětmi, ani pro placení výživného. A dokonce ani pro rodičovské zodpovědnosti a práva. Po rozvodu totiž podle zákona mají oba rodiče stejná práva a povinnosti bez ohledu na typ péče. Také je možná jakákoliv variabilita úpravy styku s dětmi a placení nebo neplacení výživného se odvíjí od příjmu obou rodičů a četnosti péče o děti, ne od typu péče. To otce uklidnilo a řekl si, že může přistoupit na výlučnou péči matky, když děti uvidí tak často, jak mu bude vyhovovat. Také mu bylo po poradě jasné, že v současné situaci bude platit výživné na děti odpovídající jeho podílu péče a finančním možnostem obou rodičů.

U právníka zároveň dostal informaci, že se může přihlásit do programu Rozchodem rodina nekončí, ve kterém získá víc informací a zkušeností ohledně rozvodu, včetně podpory od dalších rozcházejících se rodičů. O programu řekl matce a společně přihlásili i své děti do dětské skupiny. Z programu vyšli s vypracovanou dohodou ohledně dětí a dalšího fungování jako rodiče. Děti byly posílené o možnost probrat s odborníky a svými vrstevníky rozchod a zpracovat si jej.

Kromě Aperia můžete najít podporu a pomoc i v dalších organizacích, které najdete tady: Užitečné kontakty v regionech

František (10 let) si všiml, že jeho rodiče spolu v poslední době moc nemluví. A když už spolu promluví, tak se velmi rychle pohádají. František přemýšlí, co provedl, že se rodiče kvůli němu hádají. Občas se i zeptal, co provedl, proč se kvůli němu hádají. Táta mu řekl, že se nehádají kvůli němu, máma mu řekla to samé, ale on to ví nejlíp. Je to kvůli němu. Proč by se jinak hádali? Pravdou je, že se jeho rodiče rozhodli se rozvést. Ani jeden ovšem neví, jak mu to říct. Mají strach, co to s ním udělá. A vůbec netuší, že jejich neupřímnost je pro něj to nejnáročnější, že se změnou by se nějak vyrovnal.

Paní učitelka ve škole si všimla, že je František poslední dobou nějaký zamlklejší a nesoustředěný. Proto se zeptala jeho maminky, zda se něco neděje. Maminka upřímně řekla, že se budou rozvádět, ale že nevědí, jak to Františkovi říct, a že se ho snaží před touto těžkou novinou uchránit. Paní učitelka mamince řekla, že je velmi důležité, aby Františkovi pověděli pravdu, že ji určitě unese. A ať ho ujistí, že se nerozvádí kvůli němu. Rodiče se rozhodli Františkovi říct, že se budou rozvádět, ale že na jejich lásce k němu se nic nemění a že stále bude moci trávit čas s mámou i s tátou. I přes to, že to pro Františka bylo těžké, plakal a byl hodně smutný, celkově se mu ulevilo, protože už věděl, co se vlastně děje.

Tip: Když se ptáme dětí, jejichž rodiče se rozvádí, co by jim vzkázali, tak se velmi často mezi vzkazy objevuje, ať jsou k nim upřímní. Často se též objevuje přání, aby před nimi nemluvili ošklivě o tom druhém, protože je mají rády oba stejně. Dále, aby se před nimi nehádali a aby se občas mohli potkat všichni. Vzkazy od dětí naleznete zde.

Po delších neshodách v manželství se Radka rozhodla, že se rozvede. Svému muži Štěpánovi to řekla jako hotovou věc a hned s ním chtěla řešit, co bude s dětmi a jak to bude dál s financováním jejich potřeb. Sama si už prošla přemýšlením o tom, jestli se rozvést a jaké to bude mít dopady. Pro Štěpána to ale byla nová věc, a tak debaty o dětech a financích probíhaly formou hádek a k žádnému konkrétnímu řešení se nedospělo. Radka si už chtěla vzít advokáta a řešit věc soudně, ale někdo jí poradil, že existuje mediace a tam by jim mohli pomoci se domluvit. Radka si tedy „vygooglila“ Asociaci mediátorů – organizaci sdružující mediátory a našla si mediátorku, která se zabývá rodinnými spory. Zavolala jí a dozvěděla se, že na mediaci musejí přijít oba s manželem. Radka o tom řekla Štěpánovi, ten se nejdřív zdráhal s argumenty, že to je stejně zase nějaká past z její strany, ale pak se odhodlal zavolat mediátorce, a to ho přesvědčilo, že mediaci zkusí.

Ve stanovený den přišli s Radkou do příjemně vypadající kanceláře, kde jim mediátorka kladla otázky a nechávala je mluvit o jejich přáních a potřebách. Každému z nich dávala stejný prostor, a když se schylovalo k osočování toho druhého, vracela hovor zpátky k jejich potřebám. Nenechávala je mluvit vzájemně jeden na druhého, ale mluvili přímo k ní a ona vytahovala z jejich řeči vyslovená přání a potřeby tak, aby je druhý slyšel. Po třech hodinách se všichni rozešli s tím, že se sejdou za 14 dní a budou v mediaci pokračovat. Na dalším sezení společně zformulovali zakázku – tedy na čem se spolu chtějí dohodnout – z předchozích sezení vyplynulo, že hlavním tématem k řešení je financování potřeb dětí, které si každý představoval jinak. Zakázku si zapsali a dál se k ní vraceli za pomoci mediátorky vždy, když hovor začal utíkat jiným směrem. Dali dohromady každý svůj návrh a poté za pomoci mediátorky nalezli společné body, na nichž postavili budoucí dohodu. Každý přitom částečně ustoupil ze své původní pozice, protože v průběhu procesu pochopili, jak to má ten druhý a co za tím stojí. Přičemž společně došli k tomu, že oba chtějí, aby se jejich děti měly po rozchodu po finanční stránce pokud možno stejně jako v průběhu manželství.

Po pěti setkáních s mediátorkou dali dohromady dohodu a mediátorka ji sepsala, oba ji odsouhlasili a podepsali. Dohodu pak vzali k soudu při rozvodovém řízení, a protože byla ve prospěch jejich dětí, soud ji schválil na jedno stání a řízení se dál netáhlo.

Jsou to dva měsíce, co Romaně Filip oznámil, že si našel novou známost a že se chce nechat rozvést. Sice spolu stále žijí, ale atmosféra je doma velmi těžká. Skoro spolu nemluví. Romana je na Filipa naštvaná. Špatně spí, protože se jí v hlavě pořád honí myšlenky nad tím, co kde udělala špatně, co s ní teď bude a jak s dětmi. Úplně ztratila chuť k jídlu a malým odreagováním je pro ni sklenička vína, kterou si dá před spaním. Dnes se potkala s kamarádkou, kterou nějakou dobu neviděla, a ta se úplně zhrozila, když Romanu viděla. Ptala se jí, jestli není nemocná či zda se něco neděje. Romana jí popsala situaci u nich doma a v jejím životě. Kamarádka, sama cvičitelka jógy, jí nabídla, že by si mohla zajít zacvičit k ní na lekci, že ji to přivede na jiné myšlenky. Po dlouhé době si Romana našla čas na sebe a bylo to skvělé. Domluvily se i na společném obědě a nějakou dobu spolu na obědy chodily pravidelně.

Romaně pomohlo, že začala cvičit jógu. Ne každému jóga vyhovuje, nicméně péče o tělo a relaxace je v obdobích spojených se stresem z rozvodu, a nejen v nich, důležitá pro všechny. Je možné začít chodit běhat, jezdit na kole, cvičit ve fitness centru a vyplavovat tak endorfiny. Na internetu najdete spoustu tipů na různé relaxace a meditace, např.:

https://nevypustdusi.cz/2018/11/05/relaxacni-techniky/
https://bemindful.cz/
https://www.kurzyatac.cz/kurzy/meditace-pro-zacatecniky

Petr se před 14 dny dozvěděl, že se s ním chce jeho žena Zdenka rozvést. Je toho všeho plný, nedokáže se přesně zorientovat v tom, co se děje. Kamarádi mu řekli o kurzu pro rozcházející se rodiče. Zdenka tam sice chodit nechce, ale Petr i tak s kurzem začal. Jedna z prvních věcí, které se dozvěděl, je, že by na celou situaci neměl být sám a mohl vyhledat i odbornou podporu psychologa. Petr to sice slyšel, ale není přeci blázen, aby chodil k psychologovi. Má kamarády, a tak sám není. Vlastně vůbec netuší, proč o tom na kurzu mluví. I další tátové na kurzu moc nerozuměli, proč se nutnost sebepéče tak řeší. A nadto jsou chlapi a tohle přece musí zvládnout. Na třetím setkání se mluvilo o potřebě zdravě komunikovat s druhým rodičem. Při jedné z aktivit začal vnímat svůj hněv, který ke Zdence cítí, a nedokázal si představit, že by s ní vůbec o nějakých věcech mohl mluvit. Musel si přiznat, že i když se snaží, tak je na ní nepříjemný, vzteklý. Lektoři opět mluvili o nutnosti nezapomenout na sebe. Připomínali, že pro to, aby mohl být v období rozvodu oporou svým dětem, nesmí zapomenout na sebe. Začalo mu dávat čím dál víc smysl si o nějakou odbornou podporu říct. Požádal o doporučení na psychoterapeuta a začal chodit na terapii. Díky terapeutovi si srovnával své emoce spojené s rozpadem vztahu a s tím, že děti už nebudou mít oba rodiče spolu. I díky tomu pak dokázal klidněji reagovat a dětem byl lepší podporou v celé nesnadné situaci. Na konci kurzu pak řekl, že jedna ze zásadních věcí, které si z kurzu odnesl, je nezapomenout na sebe.

Tomáš s Lenkou jsou pět let manželé a mají spolu dvě děti, 4 a 2 roky. Poslední rok se začali hodně emocionálně vzdalovat. Tomáš je dlouho v práci, aby zajistil rodinu, Lenka má pocit, že je na všechnu péči o domácnost a děti sama. Mockrát se kvůli tomu pohádali. Zkoušeli i párovou terapii, ale Lenka nemá pocit, že by se cokoliv změnilo. A tak čím dál častěji začíná přemýšlet o rozvodu. Při poslední hádce Tomášovi řekla, že se chce nechat rozvést, že už na to všechno nemá sílu. Pro Tomáše to byl šok. Rozvod rozhodně nečekal. Slibuje, že se vše změní, že bude víc doma, a prosí Lenku, ať nerozbíjí rodinu. Lenka už je ovšem rozhodnutá a moc nerozumí, proč se Tomáš tak chová …

Situace, ve které se Tomáš s Lenkou ocitli, je popsaná psychiatričkou Kübler-Rossovou v teorii popisující zármutek nad ztrátou a fáze přijetí této ztráty. Těmito stádii jsou: odmítání (popírání) – hněv, vztek – smlouvání – deprese – přijetí. Lenka se nachází ve fázi, která je nazvána „přijetí“, ovšem Tomáš je ve fázi „hněvu“ a posouvá se do fáze „smlouvání“. To, že se každý nachází v jiné fázi, stěžuje komunikaci. Uvědomění si toho, kde se kdo v přijetí rozvodu nachází, na druhou stranu komunikaci může pomoci. I přes to, že je při rozvodu těžké vnímat toho druhého, je potřeba se o to snažit a usilovat o zachování komunikace. Pomůže to všem, ale především dětem.

Z. V.

Máma dvou dětí

Mám dvě děti ve věku pět a osm let. Rozvod jsem iniciovala já a s manželem jsme se na všem dohodli. Hned na začátku jsme se radili s dětskou psycholožkou, jak to provést tak, aby byl rozvod pro děti co nejméně bolestivý. Z různých variant se nám nejvíc líbil tzv. skandinávský model. A protože tady v Čechách ještě není tolik známý, ráda bych se podělila o to, jak funguje.

„Oba jsme chtěli o děti dál pečovat, vyhnout se dohadům a zároveň dětem situaci co nejvíc usnadnit. Skandinávský model nám přišel nejjednodušší.“

Oba jsme chtěli o děti dál pečovat, vyhnout se dohadům a zároveň dětem situaci co nejvíc usnadnit. Tahle varianta nám přišla nejjednodušší. Byt, ve kterém jsme společně žili, zůstal v našem společném vlastnictví, děti se nikam nestěhovaly a půl týdne jsem u nich já, půl týdne bývalý manžel, o víkendech se střídáme. Oba jsme si našli bydlení v malých bytech ve vzdálenosti pár minut od našich dcer. Výhoda pro děti je zjevná. Nemusí měnit domovy, jako by tomu bylo ve střídavé péči.

Dva domovy

Dva domovy tak mám vlastně já a někdy je těžké emocionálně „přepínat“ a zvyknout si, že jsem zas na jiném místě. Třeba něco začnu vyklízet a už to zas musím uklidit, abych byt mohla předat, nebo si v našem bytě zapomenu věci do práce… Výhoda je, že si s bývalým partnerem vycházíme vstříc, a když si jeden z nás něco potřebuje vyzvednout, stačí napsat SMS, že se zastaví.

„Tohle je přesně zátěž, kterou by musely nést naše děti, kdyby byly ve střídavé péči. Takhle ji neseme my, což je podle mě fér.“

O co víc se mi ukazují obtížnosti dvou domovů, tím víc jsem ráda, že jsme zvolili tento model péče, protože tohle je přesně zátěž, kterou by musely nést naše děti, kdyby byly ve střídavé péči. Takhle ji neseme my, což je podle mě fér. Možná ke střídavce nakonec taky dojdeme, když si jeden z nás najde nového partnera, to nevylučujeme. Dokonce jsme dohodnutí, že když jednomu z nás model už nebude vyhovovat, do tří měsíců přejdeme do klasické střídavé péče. Ale i tak toho nebudu litovat, protože děti už budou starší a dali jsme jim čas, kdy si mohly zvyknout, že rodiče jsou od sebe. Zároveň jsme si i my vyzkoušeli, jaké to je střídat domovy, a budeme se umět lépe vcítit do pocitů a potřeb dětí.

Pár praktických tipů

Ve chvíli, kdy jsme zvolili skandinávský model, nás spousta praktických věcí nenapadla. Pro rodiče, kteří ho zvažují, mám pár tipů:
Spousta lidí v našem okolí si myslela, že tohle řešení musí být drahé. Oba máme byty malinké, a kdyby jeden z nás musel platit velký byt kvůli střídavé péči, tak to vyjde v podstatě skoro nastejno.
Časem jsme zjistili, že si musíme dohodnout soubor pravidel k předávání bytu, např. že má být zameteno, umyté nádobí, vyprané prádlo, vynesené odpadky apod.
Finance – výdaje spojené s bytem hradíme ze společného účtu, kam oba přispíváme stejnou částkou.
Údržba bytu – společně se domlouváme na větších opravách a úpravách (malování apod.), je třeba na ně myslet, aby byt „nezpustnul“.
Jídlo ve společném bytě – nakupujeme každý za sebe a máme v lednici i v kuchyni své zásoby, ze kterých vaříme dětem.
Pravidlo ohledně nových kamarádů nebo partnerů – do společného bytu můžou, ale nesmějí spát v ložnici, kde spím já a bývalý manžel.

Kde čerpám podporu

Během rozvodu jsem absolvovala program Rozchodem rodina nekončí od Aperia, které nám zprostředkovalo i mediátora pro majetkové vypořádání. Čerpám podporu také od terapeuta a terapeutickou pomoc bych doporučila využít každému, kdo si prochází tímto náročným obdobím. Oporou jsou mi i přátelé, kteří si rozchodem taky prošli.

Rok poté…

Nejvýraznější změnou bylo, že jsme i formálně finalizovali rozvod. Přineslo nám to úlevu. Určitě bych doporučila všem, ať s tím neotálejí příliš dlouho, že to je zátěž pro všechny. My jsme to zbytečně nechávali odležet. Nakonec se ukázalo, že definitivní uzavření našemu vztahu prospělo.

Ve skandinávském modelu pokračujeme. Co se týče sdílení bytu, tak jsme víc vylaďovali některá pravidla. Jednou z mála nevýhod tohoto modelu je (a díky dětské psycholožce si na to dáváme pozor), že se děti můžou stát nositeli zodpovědnosti za prostor. Protože já nebo i jejich táta se občas ptáme, co kde v bytě je. A tyto informace bychom si měli předávat mezi sebou, aby to nebylo břímě dětí. Aby ony nebyly hostitelé, kteří se o nás musejí starat.

Všechno si hezky sedlo

Jinak si všechno hezky sedlo, děti situaci přijaly a myslím, že je pro ně úleva, že se nestěhují a mají stabilní domov. Je jim sice líto, že nemají oba rodiče pohromadě, ale my trávíme dost času společně. Slavíme všechny narozeniny a Vánoce, školní akce navštěvujeme oba, po vysvědčení jdeme všichni na zmrzlinu a doma si zahrajeme deskovku, uvaříme si oběd… Takže zažívají i chvíle, kdy jsme všichni spolu. Když škola organizuje víkend rodičů s dětmi, tak tam jedeme taky oba a není to potíž.

Jediné, co je těžší realizovat, je trávení času „jeden na jednoho“, tzn. jeden rodič s jedním ze sourozenců. Snažím se na to myslet a nějak si to občas zařídit. Nedávno jsme si třeba s bývalým partnerem na víkend děti rozdělili a každý jsme ho strávili zvlášť a další víkend jsme si děti prohodili, aby si nás užily samy.

Nebýt na to sám

Zpětně jsem ráda, že jsem absolvovala program Rozchodem rodina nekončí. Bylo to pro mě náročné období a hodně mi pomohlo vidět, že v té situaci nejsem sama, že to řeší i další rodiče. Jakákoliv podpora v procesu rozchodu určitě stojí za to.

Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno. Fotografie je ilustrační.

Radek Wollmann

Provozní v tréninkové kavárně a otec čtyř dětí

Rozešli jsme se s partnerkou po cca 10 letech vztahu, kdy jsme měli dvě malé děti, pětiletou dceru a tříletého adoptovaného syna. Od prvního okamžiku, kdy jsme začali směřovat k rozchodu, jsem věděl, že budu usilovat o střídavou péči. Přes všechny problémy, o kterých budu dále psát, mohu doufám říci, že střídavá péče fungovala dobře a děti jsme našich vzájemných problémů ušetřili.

„Od prvního okamžiku, kdy jsme začali směřovat k rozchodu, jsem věděl, že budu usilovat o střídavou péči.“

Protože jsem věděl, že v týdnu, kdy budu mít děti, budu na všechno sám, jednou z prvních věcí bylo to, že jsem se sešel se svojí rodinou a požádal ji o dlouhodobou pomoc s dětmi, tak abych se mohl domluvit s expartnerkou na střídavé péči a vědět, že ji budu schopen zvládnout. Zároveň jsem se domluvil v práci, že moje pracovní týdny budou trochu odlišné a že ocením zpětnou vazbu, pokud by s tím byl jakýkoliv problém.

Ze začátku šlo vše hladce, uzavřeli jsme s bývalou partnerkou dohodu, kterou potvrdila jak sociálka, tak posléze soud. Dohoda byla uzavřena v době, kdy moje bývalá partnerka neměla stálou práci a odpovídala tomuto stavu. Zároveň jsme se dohodli, že dojde k úpravě podmínek výživného apod. při změně naší příjmové situace atd.

V průběhu času probíhalo střídání dětí pravidelně bez problémů, bez jediného výkyvu. Z počátku jsme se domluvili na sdílení věcí a oblečení dětí, abychom nezatěžovali své rozpočty, nicméně tyto věci a oblečení se začaly stávat předmětem různých malicherných sporů. Abych neshodám zamezil, rozhodl jsem se pořídit si komplet veškeré oblečení a věci vlastní.

Nová rodina

S novou partnerkou se mi narodila dvojčata, platil jsem komerční nájemné ve větším bytě, kam jsme se museli všichni v tak velké rodině vejít. Bývalá partnerka bydlela s dětmi v bytě v družstevním vlastnictví, ve kterém jsem přišel o svůj podíl, protože jsem ho neměl smluvně ošetřený. Nájem v bytě byl cca čtvrtinový než ten náš. Zároveň jsem měl po narození dvojčat obtížnější pozici v práci, protože jsem se na jejich výchově podílel z 50 %.

Z tohoto důvodu jsem bývalou partnerku, která už mezitím měla dobře placenou stálou práci, požádal o revizi naší dohody ohledně výživného, s prosbou o to, abychom znovu porovnali své základní příjmy a výdaje a podle toho se domluvili. K žádné dohodě bohužel nedošlo, moje snaha zůstala bez reakce. Zcela chybně jsem na neochotu se dohodnout reagoval tím, že jsem nezaplatil dvakrát výživné a snažil se dosáhnout jakéhokoli dialogu ohledně nové dohody. Neúspěšně. Naopak jsem na sebe vlastní vinou přivolal exekuci.

„Situace vyústila v tříletý nesmyslný soudní spor, ve kterém jsem cítil, jak je obtížné domoci se rozumného řešení a jak mi vše protéká pod rukama, aniž bych na to měl reálný vliv.“

Tato situace vyústila v tříletý nesmyslný soudní spor, ve kterém jsem cítil, jak je obtížné domoci se rozumného řešení a jak mi vše protéká pod rukama, aniž bych na to měl reálný vliv. Obě strany zbytečně platily právníka. Právní zástupci běžně do hry vnášeli vlastní dynamiku, která svou urputností dále kazila naše vztahy.

Pomohla až mediace

Vše se mi podařilo rozetnout až díky mediaci, která byla zprostředkována OSPODem. Na výzvy k dialogu, na něž by dohlížela jakákoliv třetí strana, expartnerka opakovaně nereagovala. Teprve když byl ve hře OSPOD, (i když šlo jen o garanta mediace) souhlasila s mediací. Na prvním tříhodinovém setkání jsme vyřešili vše ohledně výchovy a dětí, na druhém setkání vše ohledně financí a výživného.

Po třech letech beznaděje a vyčerpání tak stačila dvě setkání, při kterých jsme se díky mediátorům vyslechli, nechali se vzájemně domluvit a došli k oboustranně přijatelnému řešení.

„Po třech letech beznaděje a vyčerpání stačila dvě setkání, abychom došli k oboustranně přijatelnému řešení.“

I po uzavření této dohody jsem při jejím potvrzení u soudu zaznamenal snahu právní zástupkyně expřítelkyně situaci znovu zkomplikovat. Naštěstí k tomu již nedostala šanci.

Celou dobu těchto sporů jsem se maximálně snažil situaci držet mimo děti, o jejich mámě jsem vždy mluvil hezky a s pochopením.

Během těch několika let soudních sporů a běžící exekuce na plat jsem se cítil mnohdy opravdu mizerně a svou situaci jsem považoval často za bezvýchodnou. I z toho důvodu jsem se přihlásil na kurz „Naberte dech“ od Aperia, který byl pro mě opravdovou vzpruhou v posledním půlroce těchto sporů. Hlavně šíří témat, konkrétní podpory od odborníků, sdílením svého příběhu s ostatními a důrazem na sebeposílení.

Po soudem potvrzené dohodě z mediace již s expartnerkou nemáme problém se vzájemně dohodnout na důležitých věcech ohledně dětí a jsme schopni spolu běžně komunikovat.

Karel Horálek

Konzultant a otec tří dětí

„Vím, že to není ideální stav. Ale hlavní je, že je to takhle pro nás všechny přijatelné.“

Mám dvě děti s bývalou partnerkou, těm je devět a jedenáct let. S novou partnerkou mám ještě jedno malé, to má dva a půl roku. S bývalou partnerkou máme stále dobrý vztah, rozchod ho nenarušil. Hlavní pro nás vždy bylo bezpečí dětí, takže jsme se na dalším vývoji situace domluvili.

Živelná domluva

Na úplném začátku jsme žádné záchytné body neměli a bylo to dost divoký. Časem jsme si stanovili, že každý druhý víkend budu s dětmi. Někdy jsme všichni společně u jejich matky, někdy jsem s nimi u nové partnerky. Ale tři děti v bytě, to bývá celkem náročné. Se staršími dětmi máme domluvené ještě pondělní odpoledne a pak už je to na živelné domluvě. Celkově trávím se staršími dětmi tak třetinu týdne. Pracuji na volné noze, takže se časově můžu přizpůsobit. Když jsou děti nemocné nebo když onemocní partnerka – ať už bývalá, nebo současná – snažím se pomáhat co nejvíc. V létě jsem například byl s dětmi asi z 80 % času. Bývalá partnerka pracuje a já, protože se na dovolenou ohlížet nemusím, jsem trávil léto s dětmi.

Finančně to máme tak, že já platím oba nájmy a partnerky si hospodaří se svými penězi. Když se něco poláme nebo je potřeba, koupím to.

Sdílíme kalendáře

Hodně cestuju, takže spíš to funguje tak, že já rodině oznamuju, kde budu. A pokud jsem mimo město o víkendu, snažím se to dětem vždycky vynahradit. Mám sdílený kalendář a díky tomu máme všichni přehled. Vánoce, dovolené a prázdniny řeším vždy postupně s jednou a druhou rodinou. A kdo přijde dřív, ten vyhraje. Všichni se ale přizpůsobujeme, a pokud plány kolidují s termínem někoho dalšího, přeplánujeme to. Díky tomu, že vztahy máme dobré, tak občas jedem na výlet všichni společně. Podobně pro bývalou partnerku fungují i moji rodiče, kteří bydlí pár minut od dětí, takže jsou s nimi i nadále v kontaktu.

„Naše řešení je asi dost nestandardní, ale snažím se vycházet vstříc všem. Je to o dohodě.“

Vím, že to není ideální stav. Ale hlavní je, jestli je to takhle pro všechny přijatelné. A pro nás je. Mluvíme o tom i s dětmi, když je potřeba. Děti vědí, že mohou počítat s pondělím i víkendy a že můžeme něco plánovat. Voláme si ale kdykoliv. Ten kontakt je průběžný a já jim každý večer píšu. Fakt se snažím. Radši jdu s nimi do kina nebo si čtu, než abych šel na pivo.

Naše řešení je asi dost nestandardní, ale snažím se vycházet vstříc všem. Je to o dohodě.

Příběh dohody je skutečný, ale jméno otce bylo změněno. Fotografie je ilustrační.

Váš příběh

Napište nám příběh svého rozvodu či rozchodu. Co vám pomohlo se dohodnout?

My se vám ozveme a domluvíme se na případném zveřejnění vašeho příběhu na webu www.zustavamerodici.cz – ať už anonymně nebo pod vaším jménem. Bez vašeho souhlasu nic nezveřejníme.
Děkujeme za důvěru a přejeme hodně štěstí.

Zaškrtnutím políčka ODESLAT poskytujete souhlas, aby Aperio nakládalo s vámi poskytnutými osobními údaji – konkrétně jméno, příjmení, e-mail podle TĚCHTO PODMÍNEK.

Děkujeme Vám za zprávu!

Šimon Kalousek

Moderátor, hudebník, otec pěti dětí

„Čas všechno obrousí a všechno jednou dospěje do stadia, kdy se s tím dá žít.“

V těch prvních letech po narození dětí náš vztah fungoval dobře. Ženil jsem se ve čtyřiadvaceti. V roce 2003 – to nám bylo kolem třiceti – se nám narodila dcera Sára a o čtyři roky později dvojčata Samuel a Kristián.

Když bylo dceři osm, začala první větší krize. Přišlo něco jako vyhoření. Oba jsme vnitřně cítili, že to manželství nemůže dopadnout dobře. Rozdíly mezi námi se prohlubovaly. Nechtěli jsme manželství uměle udržovat tak zvaně „kvůli dětem“. Oba jsme to cítili a čekali na nějaký impuls. A ten přišel ze strany ženy. Oznámila mi, že se zamilovala do jiného muže, že se s tím snaží bojovat, ale je to silnější než ona.

Oba svoje děti milujeme, a tak jsme si jednou sedli a domluvili se, že celou tu záležitost musíme nějak vyřešit. A to tak, aby to co nejmíň ublížilo dětem. Věděli jsme, že to pro ně bude rána, ať se to vyřeší jakkoliv. Hlavně pro dceru, kluci byli ještě malí. Žena se ode mě rozhodla odejít a museli jsme najít nějaký model, jak to bude s dětmi fungovat dál. A když se zjistilo, že je žena se svým novým přítelem těhotná, rozhodli jsme se dceři prostě říct celou pravdu.

Samozřejmě mě to vzalo

Opravdu jsme se snažili, aby to děti zasáhlo co nejméně. Přistoupil jsem tedy na to, že se k ženě nový partner nastěhuje, bude žít s našimi dětmi a do budoucna se dohodneme, jak se budou děti vídat se mnou. Zhruba dva týdny jsme bydleli společně i s novým partnerem mé ženy. To byla ode mě myslím velká vstřícnost. Ona představila nového partnera dětem jako našeho kamaráda. A pak dětem postupně sdělila, že se my dva v míru rozcházíme a že s nimi bude žít její nový partner. Možná to vypadá, že jsem to bral celé věcně, ale samozřejmě mě to vzalo. Odneslo to moje fyzické zdraví. Měl jsem v sobě dlouhá léta bakterie boreliózy, aniž jsem to věděl, a tehdy nemoc propukla naplno.

„Možná se zdá, že to beru věcně, ale samozřejmě mě to vzalo. Odneslo to moje fyzické zdraví.“

Oni se odstěhovali do nového bytu, já jsem se odstěhoval do domu rodičů a začali jsme formálně řešit rozvod. Neměli jsme skoro žádný společný majetek, takže s tím nebyl problém. Protože už od 90. let existuje institut rozvodu dohodou, tak jsme sepsali dohodu, tu nám pak ještě zkontroloval náš kamarád právník. Před samotným rozvodem se muselo ve zvláštním řízení dohodnout svěření dětí do péče a výše alimentů. Dohodli jsme se, že děti se svěřují do péče matky, a žena podala návrh na stanovení výše výživného. Na tom jsme byli předem dohodnutí a mimo to jsme se ještě domluvili, že budu přispívat na občasné mimořádné výdaje, jako jsou lyžařské kurzy nebo dárky.

Kdo je vlastně otec

Všechno proběhlo hladce a velmi rychle. Museli jsme řešit jen jednu věc. Ten synek, co má žena s novým partnerem, se narodil ještě v době trvání manželství a podle zákona je za otce považován manžel matky dítěte, což jsem byl já. Musel tedy proběhnout ještě soud o určení otcovství, kde jsem prohlásil, že otcem nejsem, a její nový partner prohlásil, že otcem je. A nastal jediný bizarní okamžik našeho rozvodu. Soudce se v tom chtěl nějak vrtat a začal se ptát: „A skutečně není možné, že byste byl otcem?“ Já povídám, že to není možné, že jsme spolu v době početí vůbec nežili. A soudce zase: „Neměli jste třeba sex na rozloučenou?“ Hodinu tam seděl a vyptával se nás, jestli opravdu není možné, že jsem otcem. Skoro jako by venku na dveřích nevisel dlouhý seznam dalších jednání.

Od té doby nám to takhle funguje už šest let. Po čase jsem si našel přítelkyni, která už má jednu dceru z předchozího vztahu – stejně starou, jako je ta moje. Začali jsme spolu žít a před čtyřmi lety jsme dospěli ke společnému rozhodnutí, že bychom spolu chtěli další dítě. Pro mě už to znamenalo mít čtvrtého potomka. To už je docela závazek, ale řekli jsme si, že to nějak zvládneme. Později se nám narodila ještě další dcera. Takže dohromady máme šest dětí.

„Kdybych býval žil v nějaké iluzi fungujícího vztahu, bylo by to určitě těžší.“

Jedna velká rodina

Moje současná přítelkyně s mojí bývalou ženou dobře vycházejí. Já vycházím dobře s novým partnerem mojí bývalé ženy. Všechny děti se mají rády. Ty starší milují ty malé, ti mladší k těm větším vzhlíží. Takže tam to funguje krásně. A tak třeba narozeniny dětí nebo Štědrý den slavíme všichni společně. Je to určitě díky tomu, že jsem svatý (smích). Pravda je, že náš rozchod nepřišel zčistajasna. Kdybych býval žil v nějaké iluzi fungujícího vztahu, bylo by to určitě těžší. Takhle jsme vlastně už nějakou dobu oba věděli, že se blíží konec. S bývalou ženou se lišíme v mnoha věcech, ale v jednom jsme se shodli – děti pro nás byly vždycky na prvním místě. A to i během rozvodu.

Ani peníze nebyly velký problém. Moje bývalá žena neměla nerealistické nebo hamižné požadavky. Neplatím sice úplně nízkou částku, ale když vidím, kolik platí někteří muži v mém okolí, tak je to částka poměrně rozumná. Musím říct, že v tomto ohledu mi velmi pomáhá současná přítelkyně, která – ač stále na mateřské – už také na částečný úvazek pracuje. Nejsou kolem toho ale žádné hysterie. Já funguju, doufám, jako uklidňující bod v těch rozbouřených vodách.

Děti vám to vrátí

Svým způsobem jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Mám přítelkyni, se kterou si skvěle rozumím. Mám další dvě krásné malé děti. A děti z prvního manželství jsem neztratil, protože spolu dobře vycházíme. Jsem fatalista, věřím, že věci se dějí tak, jak mají. Nejhorší je vztek a zloba. To jsou emoce, ve kterých člověk nejčastěji udělá chybu. Ale čas všechno obrousí a všechno jednou dospěje do stadia, kdy se s tím dá žít.

„Všem rodičům bych doporučil přenést se přes svoje ego a myslet hlavně na děti.“

Možná nám to funguje i díky tomu, že jsme se s bývalou ženou k sobě vždycky chovali s respektem a před dětmi jsme nic zlého neřešili. Všem rodičům bych doporučil přenést se přes svoje ego a myslet hlavně na děti. Protože ty děti to může poznamenat na celý život. To, co dětem vtisknete v dětství, to oni v dospělém věku napodobí. Když uvidí, že si něco můžou vydupat bezohledností a nátlakem, tak ten vzorec přijmou do svého života a jednou vám to vrátí.

Petra Hůlová

Spisovatelka a máma tří dětí

„Dohoda je určitě lepší než přetahovačka. I když občas jeden z rodičů tahá za kratší konec. Přesto je to to nejlepší, co může být.“

Pravda je, že dohoda stojí a padá s tím, že se musejí chtít dohodnout oba dva. Jinak to nefunguje. Řešení dohodou prostě předpokládá určitý stupeň partnerství v základech vztahu. Protože lidi, co se rozcházejí, jsou na sebe naštvaný, je tam plno bolesti, zášti, vzteku a nefunguje to mezi nimi, jinak by k rozvodu nedošlo. Chtít se za téhle situace dohodnout, znamená tyto emoce vědomě překonat a pracovat s nimi. To je na tom to těžký.

„Chtít se dohodnout, znamená svoje emoce vědomě překonat. To těžký na tom je právě ta práce s emocemi.“

Naše první dohoda byla vlastně jednoduchá. Věděli jsme, že chceme jít cestou dohody. Nejdřív jsme se bavili o střídavé péči, pak můj bývalý muž navrhl moji péči výlučnou, s tím jsem souhlasila. A co se týče peněz, neměli jsme moc společného majetku, takže nebylo o čem se přít. To ale neznamená, že bylo všechno úplně v pohodě. Vídat se při předávání dětí bylo psychicky náročné a byly tam i ošklivý momenty.

Protože jsem to byla já, kdo odešel, dostávala jsem se do defenzivní situace. To já jsem byla ta „zlá“. Už nevím, jak přesně jsme tu dohodu sepsali. Myslím, že můj bývalý muž měl známou právničku, která mu pomohla udělat návrh dohody. Tu jsem opoznámkovala – a bylo to. Na péči jsme se domluvili a dohodnout se na výživném nebylo těžké. Vyšli jsme z té doporučující tabulky. Finanční stránka i předávání dětí pak podle dohody celkem fungovalo.

Rozhodují každodenní drobnosti

Pořád ale jsou i komplikované momenty. Třeba když chce jeden z nás být s dítětem v době, kdy ho má mít ten druhý. Například kvůli oslavě narozenin v rodině nebo jiné speciální akci. To pak probíhají výměny dnů, ale závisí to vždycky na naší ochotě, která buď je, nebo není – podle toho, jestli vzájemné vztahy jsou zrovna dobré. Jde o takové každodenní drobnosti, o kterých to ale vlastně celé je. Když se děti cestou k tátovi opozdí nebo si u mě něco zapomenou a já pak za to dostanu vynadáno, tak to k ochotě vycházet vstříc nepřispívá. A pak se to celé zacyklí do takového toho „ty mně, já tobě“. Ale to je myslím běžné, ani v manželství není všechno pořád úplně hladký.

„Rozvod je velká věc, který tě ovlivní na celý život. Nevím, co znamená mít to vyřešený.“

Cítila jsem, že by mi pomohlo, kdybych si o rozvodu mohla povídat s terapeutkou, už jsem u ní před tím párkrát byla. Ale nevím, co přesně znamená „mít to vyřešený“. Rozvod je velká věc, která tě ovlivní na celý život. Určitým způsobem o tom člověk smýšlí, a to smýšlení se v průběhu času mění. Kdybych to měla vyřešený, neměla bych ohledně toho mít vůbec žádný emoce? I když si vzpomenu na svého prvního kluka, tak to ve mně vyvolá emoce. Asi to tak vždycky bude.

Výlučná, nebo střídavá

Nejvíc jsem asi pyšná na to, že jsem před dětmi nikdy neventilovala žádné frustrace. Myslím, že i díky tomu mají děti dobrý vztah ke svému tátovi a rozvod pro ně nebyl traumatický. Pro mě bylo vždycky primární chránit děti.

Když můj bývalý muž navrhl změnit péči na střídavou, bylo mi to vlastně líto. Nechtěla jsem s dětmi být míň, a díky tomu, že pracuju na volné noze, na ně mám víc času než jejich zaměstnaný otec. A navíc jsem měla pocit, že jsou takhle spokojené, že potřeba měnit to nevychází od dětí. On dětem řekl, že to takhle není fér a že by se s ním měly vídat tak, aby to bylo fér. A protože jim to řekl táta, tak to vzaly jako fakt. Nechtěla jsem dětem tátův postoj zpochybňovat. Neměla jsem sice do střídavky chuť, ale kdybych nesouhlasila, řešilo by se to před soudem. Nechtěla jsem, aby se míra jejich spokojenosti rozebírala před soudem, aby byly pod tlakem táty, že takhle to je nefér, ani aby to musely řešit v sobě.

„Nejvíc jsem asi pyšná na to, že jsem před dětmi nikdy neventilovala žádné frustrace.“

Čím víc člověk klade do popředí zájmy dětí, tím víc se dostává do defenzivy a do slabší pozice. Ale prostě s tím nějak žiju. Není možný se o těch věcech s dětmi otevřeně bavit, nechci je dostat do situace, kdy by musely verbalizovat pocity o svých rodičích, ale tím pádem se nikdy nedozvím, jak se doopravdy cítí. S tím je trochu těžké žít. Ale věřím, že vyrůstají celkově v dobrém prostředí.

Spousta věcí nám funguje dobře. Od začátku jsme to třeba měli tak, že si Vánoce a silvestra střídáme. S dodržováním těch dohodnutých věcí nikdy problém nebyl. Se střídavou péčí, která je pro mě citlivá, jsme se taky dohodli, ale nepřistoupila jsem na to úplně ráda. Dohoda je určitě lepší než přetahovačka, i když v něčem vždycky jeden z vás tahá za kratší konec. I tak je to to nejlepší, co může být. To je jasný.

ADVOKÁT / PRÁVNÍK

Ve významu slov advokát a právník je rozdíl. Právník je absolvent vysokoškolského právnického studia. Advokát je právník, který úspěšně složil advokátní zkoušky a může tedy vykonávat svou praxi samostatně a za úplatu. Advokát zastupuje práva a zájmy jednoho z rodičů nebo dítěte před soudem a snaží se o co nejlepší výsledek v zájmu své strany. Někteří advokáti poskytují ale i mediátorské služby zaměřené na dohodu mezi rozvádějícími se manžely.

ALIMENTY

Alimenty = Výživné

COCHEMSKÁ PRAXE

Právnický termín pro osobu, která dostává a má nárok na výživné. V případě rozvodu se jedná o děti i jejich rodiče, kterého rozchod ohrožuje na základních potřebách.

DOHODA

Dohoda je základním kamenem společného řešení. Dohoda je cesta pro spokojené děti a rodiče i po rozvodu či rozchodu. Dohoda jsou i malá společná rozhodnutí, jako je třeba výběr školní aktovky, volba mimoškolní aktivity nebo i způsob trávení vánočních svátků. Pomocí malých kroků můžou rodiče překonat nepříjemnou situaci. V průběhu rozchodu/rozvodu je někdy dobré uzavřít formální dohodu (např. potvrzenou notářem, či soudem) tak, aby vznikla jistota její vymahatelnosti.

EXEKUCE

Výživné lze vymáhat také v exekutorském řízení (tzv. exekuci). V případě exekučního vymáhání výživného dochází ke spolupráci s exekutorem, který na základě návrhu na nařízení exekuce žádá soud o pověření k jejímu provedení. Exekutor následně samostatně lustruje majetek povinného a může postihnout i více finančních zdrojů současně. Náklady na vedení exekuce i odměna exekutora jsou účtovány dlužníkovi. V případě neúspěšné exekuce (např. pro nedostatek majetku dlužníka) jsou účtovány oprávněnému rodiči.

EXEKUČNÍ TITUL

Exekuční titul je soudní dokument, který opravňuje rodiče žijícího ve společné domácnosti s dítětem, žádat po povinném rodiči finanční obnos spojený s výchovou dítěte.

FIKCE VÝŠE PŘÍJMU

Pokud rodič při soudním jednání neprokáže své příjmy, pak se za jejich výši považuje 25násobek životního minima jednotlivce. Z této částky se dále počítá výživné pro dítě a případně i druhého rodiče.

ISTANBULSKÁ ÚMLUVA

Istanbulská úmluva neboli Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí zavázala státy, které úmluvu podepsaly a ratifikovaly, k podniknutí takových kroků, které právně postihují násilí na dětech a genderově podmíněné násilí, domácí násilí, genderové stíhání. (domácí násilí). Více informací naleznete ZDE.

JINÝ SOUDNÍ ROK

Jiný soudní rok je přípravné jednání, za jiných, než standardních podmínek, jehož průběh, místo a způsob konání určuje předseda senátu opatřením. Při tomto jednání dá soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Touto formou při rozvodovém řízení neformálně některé soudy komunikují s rodiči nebo i s dětmi ještě před nařízením samotného soudního jednání ve věci. Dávají tak většinou prostor dohodě.

MEDIÁTOR / MEDIACE

Díky třetí straně – mediátorovi se mohou znesvářené strany lépe dohodnout a snáze vyřešit problémy. Mediace může probíhat společně, nebo i odděleně. Mediátor za pomoci mediačního procesu pomůže lidem vydefinovat si jejich přání a potřeby a na jejich základě se dohodnout k oboustranné spokojenosti. Pro řešení rodinných sporů jsou vhodní rodinní mediátoři.

OPATROVNICKÉ ŘÍZENÍ

Je součástí rozvodového řízení a jedná se o úpravu poměrů nezletilých dětí – tedy péče a výživy pro dobu po rozvodu. Rodiče se na úpravě mohou dohodnout a sepsanou dohodu si nechat potvrdit notářem. Tuto dohodu pak předloží soudu a ten ji většinou potvrdí, pokud je v nejlepším zájmu dítěte.

OPRÁVNĚNÁ OSOBA / OPRÁVNĚNÝ RODIČ

Právnický termín pro osobu, která má nárok na výživné. V případě rozvodu se jedná o děti a případně i o rodiče, kterého rozchod ohrožuje na základních potřebách.

OSPOD

Zkratka OSPOD znamená: Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Hovorově se mu říká „sociálka“. Při rozvodech mohou sociální pracovníci OSPODu pomoci např. s dohodou ohledně dětí či výživného. V rozvodu působí jako ochranitelé zájmů dítěte. Pobočky OSPOD má každé větší město na svém městském úřadu.

PÉČE VÝLUČNÁ

Tento typ péče znamená, že jeden z rodičů má dítě do své péče zpravidla svěřené soudem a druhý rodič se s ním setkává za domluvených nebo stanovených podmínek a platí na něj výživné. Oba rodiče však mají k dítěti i nadále rodičovská práva i odpovědnost. Rozhodování o školách, bydlení nebo lékařských zákrocích stále závisí na obou rodičích. Uspořádání může být různé, nejčastěji se volí varianta setkávání s druhým rodičem na víkend od pátku odpoledne do neděle večer (jednou za 14 dní) a jedno odpoledne v týdnu.

POVINNÁ OSOBA / POVINNÝ RODIČ

Jedná se o právnický terminus technicus. V rozvodovém řízení se jedná o osobu, která je povinna děti a případně i jejich rodiče zaopatřit.

RODIČOVSKÝ PLÁN

Rodičovský plán je detailní dohoda ohledně péče, výchovy a výživy dětí, který mohou rodiče uzavřít, podepsat a nechat si případně ověřit podpisy notářem, pokud jsou schopni se dohodnout.
Vzor najdete např. ZDE.

ROZVOD NESPORNÝ

Za nesporný rozvod se považuje rozvod manželství, kde se nezjišťují příčiny rozvratu. Návrh podávají společně oba manželé nebo se druhý k návrhu připojí. Dalšími podmínkami je, že ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí. Pokud se manželé domluví a sepíší si dohodu o veškerých podrobnostech rozdělení majetku, bydlení, výživy a péče o děti, pak se jedná o rozvod nesporný. Dohodu pak potvrdí soud usnesením. Takový rozvod probíhá rychleji a je zpravidla šetrnější ke všem účastníkům vč. dětí.

ROZVOD SPORNÝ

Pokud jeden z partnerů nesouhlasí s rozvodem, nebo se nejsou manželé schopni domluvit na rozdělení majetku, výživném či péči o děti, pak se jedná o rozvod sporný, ve kterém rozhoduje soud. Řízení je možné zahájit spornou formou, ale posléze se rozvést dohodnutým způsobem, což platí stejně i v opačném směru.

SAMOŽIVITEL / SAMOŽIVITELKA

V současné době se pojem samoživitel/samoživitelka používá jako označení rodiče, který žije s dítětem v jedné domácnosti a živí dítě sám/a. Právní termín se vztahuje na všechny svobodné, rozvedené nebo ovdovělé muže a ženy. Termín ale nemá přesnou vypovídací hodnotu, proto Aperio používá termín “Sólo rodič”.

SÓLO RODIČ

Je to obecně rodič, který vychovává dítě ve své domácnosti sám. V některých případech se, ale např. může opřít o výživné ze strany druhého rodiče, sociální dávky, nebo pomoc neziskových organizací. Může mít také dítě ve střídavé péči s druhým rodičem, nebo být svobodný nebo ovdovělý. Pojem sólo rodič je širším termínem, než v zákonech užívaný pojem samoživitel/samoživitelka. Ten totiž zcela nepostihuje všechny situace, do nichž se mohou rodiče dostat.

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní řízení je obecný název pro celý sled jednotlivých situací, které v případě rozvodu končí usnesením/rozsudkem a dohodou o bydlení, výchově a výživě dětí a většinou také majetkovým vypořádáním. Přesný postup si můžete přečíst ZDE.

SOUDNÍ VÝKON ROZHODNUTÍ

Pokud povinný rodič neplatí výživné, je možné částku vymáhat soudně nebo v exekučním řízení. Soudní výkon rozhodnutí provádí soud, který o výživném naposledy rozhodoval prostřednictvím svých vykonavatelů. Oprávněný rodič musí v návrhu sám uvést majetek dlužníka a určit způsob vymáhání (např. srážkami ze mzdy). Soud majetek dlužníka aktivně nedohledává ani nezkouší různé cesty vymožení (na rozdíl od exekutora). Toto řízení je pro oprávněného rodiče bezplatné.

SPOLEČNÁ PÉČE

Pokud jsou partneři schopni bez problémů se domluvit a pokračovat ve vztahu s dítětem beze změn, je společná péče ideálním řešením. Společná péče není zákonem nijak specifikovaná. Je vhodná, pokud rodiče spolu po rozvodu i nadále bydlí nebo vychovávají téměř dospělého potomka. Nebo pokud se spolu dokáží flexibilně dohodnout. K této péči je nutný souhlas obou rodičů a neurčuje se výživné žádnému z rodičů.

SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ

Do společného jmění manželů neboli SJM spadá majetek, který získali během trvání manželství oba manželé. (Platí zde výjimky, jako například dědictví.) Do SJM patří také dluhy. Při rozvodu se lze na jeho vypořádání dohodnout, nebo jeho rozdělení určí soud. Rozvést manželství je možné i bez majetkového vypořádání, které je potřeba udělat nejpozději do 3 let od rozvodu.

STŘÍDAVÁ PÉČE

Tento typ rozdělení péče o děti po rozvodu rodičů svěřuje děti do péče obou rodičů. Zpravidla se rodiče dohodnou, jak a kdy bude dítě u kterého z nich, může to ale určit i soud.Domluva může být zcela individuální a záleží, jestli se rodiče střídají po týdnu nebo měsíci, nemusí jít ani o rozdělení půl na půl. Výhodou je, že jeden z rodičů netráví s dítětem jen víkend, ale je s ním i v běžných dnech a řeší běžné školní starosti i radosti. Dítě tak vidí, že oba rodiče mají stejnou váhu při rozhodování.

TABULKA PRO VÝPOČET VÝŠE VÝŽIVNÉHO

Správně se tomuto vodítku pro výpočet výživného říká Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti. Vychází pouze z věku dítěte a výše příjmu povinného rodiče. Tabulka je pouze orientační a slouží jen jako doporučení. O výši výživného rozhoduje soud.
Link ZDE.

VÝŽIVNÉ NA DÍTĚ

Finanční částka, která pokrývá stravu a další životní potřeby dítěte jako je bydlení, náklady na školní akce a zájmové kroužky nebo oblečení. Tuto částku pravidelně vyplácí povinný rodič (zpravidla ten rodič, který s dítětem nežije v jedné domácnosti). Na výši se mohou dohodnout rodiče nebo ji určí soud.

ZÁLOHOVANÉ VÝŽIVNÉ

Zálohované výživné pomáhá sólo rodiči ve chvíli, kdy povinný rodič neplatí alimenty. Stát přebírá tuto odpovědnost na sebe. V podstatě se jedná o to, že dlužné na výživném neplatícímu rodiči stále nabíhají, ale vymáhá je stát. Rodič, kterému na výchovu dítěte peníze chybí, je dostává pravidelně od státu. V ČR zatím zálohované výživné nemáme (existuje v jiných evropských státech – např. v SR nebo ve Švédsku).

Děti a rozchod

Dítě rozchod zvládne, pokud ho zvládnou jeho rodiče

Jak děti informovat o rozchodu

Práva a potřeby dětí v procesu rozchodu/rozvodu

Doporučená literatura pro rodiče a děti

Práva dětí v procesu rozchodu/rozvodu (u soudu a OSPOD)

Právo na bezpečí

Právo na informace k tomu, co se děje (právo se ptát)

Dítě má právo vyjádřit svůj názor i přání

Vědět, co se s jeho názorem stane (vyjádřený názor a přání nezůstane důvěrný; může k němu být přihlédnuto, ale nemusí mu být vyhověno)

Přání dítěte nemusí být v souladu s jeho potřebami

Dítě není zodpovědné za rozhodnutí, rozhodují dospělí

Právo na sdělení názoru i odmítnutí názor sdělovat

Právo na někoho, kdo ho provází řízením u soudu – opatrovníka, ale i důvěrníka

Byla pro vás stránka užitečná?

Jak děti
informovat
o rozchodu

Práva a potřeby dětí
v procesu rozchodu/rozvodu

Doporučená literatura
pro rodiče a děti