Máma dvou dětí
Mám dvě děti ve věku pět a osm let. Rozvod jsem iniciovala já a s manželem jsme se na všem dohodli. Hned na začátku jsme se radili s dětskou psycholožkou, jak to provést tak, aby byl rozvod pro děti co nejméně bolestivý. Z různých variant se nám nejvíc líbil tzv. skandinávský model. A protože tady v Čechách ještě není tolik známý, ráda bych se podělila o to, jak funguje.
„Oba jsme chtěli o děti dál pečovat, vyhnout se dohadům a zároveň dětem situaci co nejvíc usnadnit. Skandinávský model nám přišel nejjednodušší.“
Oba jsme chtěli o děti dál pečovat, vyhnout se dohadům a zároveň dětem situaci co nejvíc usnadnit. Tahle varianta nám přišla nejjednodušší. Byt, ve kterém jsme společně žili, zůstal v našem společném vlastnictví, děti se nikam nestěhovaly a půl týdne jsem u nich já, půl týdne bývalý manžel, o víkendech se střídáme. Oba jsme si našli bydlení v malých bytech ve vzdálenosti pár minut od našich dcer. Výhoda pro děti je zjevná. Nemusí měnit domovy, jako by tomu bylo ve střídavé péči.
Dva domovy
Dva domovy tak mám vlastně já a někdy je těžké emocionálně „přepínat“ a zvyknout si, že jsem zas na jiném místě. Třeba něco začnu vyklízet a už to zas musím uklidit, abych byt mohla předat, nebo si v našem bytě zapomenu věci do práce… Výhoda je, že si s bývalým partnerem vycházíme vstříc, a když si jeden z nás něco potřebuje vyzvednout, stačí napsat SMS, že se zastaví.
„Tohle je přesně zátěž, kterou by musely nést naše děti, kdyby byly ve střídavé péči. Takhle ji neseme my, což je podle mě fér.“
O co víc se mi ukazují obtížnosti dvou domovů, tím víc jsem ráda, že jsme zvolili tento model péče, protože tohle je přesně zátěž, kterou by musely nést naše děti, kdyby byly ve střídavé péči. Takhle ji neseme my, což je podle mě fér. Možná ke střídavce nakonec taky dojdeme, když si jeden z nás najde nového partnera, to nevylučujeme. Dokonce jsme dohodnutí, že když jednomu z nás model už nebude vyhovovat, do tří měsíců přejdeme do klasické střídavé péče. Ale i tak toho nebudu litovat, protože děti už budou starší a dali jsme jim čas, kdy si mohly zvyknout, že rodiče jsou od sebe. Zároveň jsme si i my vyzkoušeli, jaké to je střídat domovy, a budeme se umět lépe vcítit do pocitů a potřeb dětí.
Pár praktických tipů
Ve chvíli, kdy jsme zvolili skandinávský model, nás spousta praktických věcí nenapadla. Pro rodiče, kteří ho zvažují, mám pár tipů:
Spousta lidí v našem okolí si myslela, že tohle řešení musí být drahé. Oba máme byty malinké, a kdyby jeden z nás musel platit velký byt kvůli střídavé péči, tak to vyjde v podstatě skoro nastejno.
Časem jsme zjistili, že si musíme dohodnout soubor pravidel k předávání bytu, např. že má být zameteno, umyté nádobí, vyprané prádlo, vynesené odpadky apod.
Finance – výdaje spojené s bytem hradíme ze společného účtu, kam oba přispíváme stejnou částkou.
Údržba bytu – společně se domlouváme na větších opravách a úpravách (malování apod.), je třeba na ně myslet, aby byt „nezpustnul“.
Jídlo ve společném bytě – nakupujeme každý za sebe a máme v lednici i v kuchyni své zásoby, ze kterých vaříme dětem.
Pravidlo ohledně nových kamarádů nebo partnerů – do společného bytu můžou, ale nesmějí spát v ložnici, kde spím já a bývalý manžel.
Kde čerpám podporu
Během rozvodu jsem absolvovala program Rozchodem rodina nekončí od Aperia, které nám zprostředkovalo i mediátora pro majetkové vypořádání. Čerpám podporu také od terapeuta a terapeutickou pomoc bych doporučila využít každému, kdo si prochází tímto náročným obdobím. Oporou jsou mi i přátelé, kteří si rozchodem taky prošli.
Rok poté…
Nejvýraznější změnou bylo, že jsme i formálně finalizovali rozvod. Přineslo nám to úlevu. Určitě bych doporučila všem, ať s tím neotálejí příliš dlouho, že to je zátěž pro všechny. My jsme to zbytečně nechávali odležet. Nakonec se ukázalo, že definitivní uzavření našemu vztahu prospělo.
Ve skandinávském modelu pokračujeme. Co se týče sdílení bytu, tak jsme víc vylaďovali některá pravidla. Jednou z mála nevýhod tohoto modelu je (a díky dětské psycholožce si na to dáváme pozor), že se děti můžou stát nositeli zodpovědnosti za prostor. Protože já nebo i jejich táta se občas ptáme, co kde v bytě je. A tyto informace bychom si měli předávat mezi sebou, aby to nebylo břímě dětí. Aby ony nebyly hostitelé, kteří se o nás musejí starat.
Všechno si hezky sedlo
Jinak si všechno hezky sedlo, děti situaci přijaly a myslím, že je pro ně úleva, že se nestěhují a mají stabilní domov. Je jim sice líto, že nemají oba rodiče pohromadě, ale my trávíme dost času společně. Slavíme všechny narozeniny a Vánoce, školní akce navštěvujeme oba, po vysvědčení jdeme všichni na zmrzlinu a doma si zahrajeme deskovku, uvaříme si oběd… Takže zažívají i chvíle, kdy jsme všichni spolu. Když škola organizuje víkend rodičů s dětmi, tak tam jedeme taky oba a není to potíž.
Jediné, co je těžší realizovat, je trávení času „jeden na jednoho“, tzn. jeden rodič s jedním ze sourozenců. Snažím se na to myslet a nějak si to občas zařídit. Nedávno jsme si třeba s bývalým partnerem na víkend děti rozdělili a každý jsme ho strávili zvlášť a další víkend jsme si děti prohodili, aby si nás užily samy.
Nebýt na to sám
Zpětně jsem ráda, že jsem absolvovala program Rozchodem rodina nekončí. Bylo to pro mě náročné období a hodně mi pomohlo vidět, že v té situaci nejsem sama, že to řeší i další rodiče. Jakákoliv podpora v procesu rozchodu určitě stojí za to.
Příběh dohody je skutečný, jméno bylo zkráceno. Fotografie je ilustrační.